Stockholm - Švédský premiér Olof Palme, který ovlivňoval politiku své země více než 30 let, byl zavražděn ve Stockholmu před čtvrt stoletím, 28. února 1986. Atentát na známého státníka zmobilizoval vyšetřovatele k největší a také nejdelší pátrací akci v historii Švédska.
Smrt 59letého Palmeho ale dodnes objasněna není, spekulace o možných pachatelích nicméně pokračují.
Místem činu byla rušná ulice v centru Stockholmu: manželé Palmovi se synem Märtenem, bez osobní stráže, kterou premiér nesnášel, odcházeli před půl dvanáctou večer z filmového představení pěšky domů.
Náhle se k nim přiblížil muž s revolverem a dvakrát vystřelil. Palmeho zasáhla střela zezadu a zemřel okamžitě, druhý projektil lehce zranil manželku Lisbeth. Atentátník uprchl.
Nastalo rozsáhlé vyšetřování, kterým byla pověřena takzvaná Palmeho skupina pod vedením stockholmského policejního ředitele Hanse Holméra. Policie vyhotovila podobiznu pravděpodobného pachatele podle popisu svědkyně (manželky Lisbeth) a po několika týdnech zatkla 32letého Olofa Gunnarsona, člena extremistické Evropské dělnické strany. Pro nedostatek důkazů byl ale Gunnarson propuštěn a po čase mu stát vyplatil odškodné.
Nevyšly ani teorie politického spiknutí zahraničních sil. V podezření se ocitly separatistická Strana kurdských pracujících (PKK), CIA, KGB, německá teroristická organizace Frakce Rudé armády (RAF), či Irák. Stín padl na domácí pravicové extremisty, tajnou policii Säpo a další. K atentátu se navíc doznalo 40 duševně chorých Švédů.
Vyšetřovatelé celkem shromáždili na 700 000 nejrůznějších dokumentů (vyšetřovací spisy zabírají už v regálech policejního archivu délku 225 metrů), vyšetřování stálo přes 80 milionů dolarů. Nepomohla ani vládou vypsaná vysoká odměna sedmi milionů dolarů za informaci vedoucí k odhalení pachatele.
V pondělí řekl šéf tříčlenného policejního týmu, který se případem stále zabývá, Stig Edqvist, že k zavraždění Palmeho se dosud "přiznalo" 130 lidí, skutečný vrah i jeho motiv ale zůstává neznámý.
V prosinci 1988 policie zajistila již trestaného 41letého alkoholika a narkomana Christera Petterssona, jehož jako korunní svědkyně označila Lisbeth Palmeová. Pettersson byl odsouzen k doživotnímu vězení za vraždu a pokus o vraždu, proti čemuž se odvolal.
Jelikož žaloba nepředložila jediný konkrétní důkaz (vražedná zbraň se nikdy nenašla), propustil v září 1989 stockholmský odvolací soud Petterssona na svobodu. Svědectví Palmeho ženy bylo opakovaně označeno za nedůvěryhodné a nejisté.
Podezřelý zemřel
V roce 1997 pak tým vyšetřovatelů prohlásil, že v případu Palmeho našel nová fakta, která Petterssonovu vinu prokazují, a požádal o obnovení soudního procesu. Švédský nejvyšší soud však v roce 1998 nové důkazy neuznal a proces neobnovil. I další Petterssonovo svědectví z října 2001 bylo shledáno za nevěrohodné. Pettersson zemřel v 57 letech 29. září 2004.
Spekulace o pachatelích neustaly ani v posledních letech. Podle švédského historika Jana Bondesona mohly být za vraždou dodávky houfnic od švédské firmy Bofors do Indie, které byly spojeny s úplatky pro indickou vládu.
Švédský novinář Anders Leopold zase v roce 2008 napsal, že Palmeho měl zavraždil chilský fašista Roberto Thieme, údajně za to, že Palme poskytl azyl mnoha chilským levičákům po svržení Salvadora Allendeho v Chile v roce 1973.
V 90. letech se často poukazovalo na to, že za vraždou premiéra mohl být jihoafrický rasistický režim apartheidu. Již v roce 1996 bývalý jihoafrický policista Eugene de Kock prohlásil, že Palme byt zabit za to, že "veřejně odmítal režim apartheidu". Důkazy se ale nenašly.
Jugoslávská stopa?
Loni v září někdejší švédský vyšetřovatel Tommy Lindström řekl, že za hlavního podezřelého považuje tehdejší apartheidní režim v JAR. Motivem mělo být zastavení tajného přísunu peněz ze Švédska přes Švýcarsko tehdy zakázanému Africkému národnímu kongresu (ANC).
Letos v lednu se vyrojily spekulace, že za vraždou Palmeho stála jugoslávská státní bezpečnost (SDB), která tím úkolem údajně pověřila chorvatského nájemného vraha jménem Iva D. Vražda Palmeho měla prý vypadat jako čin chorvatského separatisty a v očích světa tak zdiskreditovat snahu Záhřebu odtrhnout se od Jugoslávie. To ale zpochybnil jeden z šéfů někdejší jugoslávské tajné služby Božo Spasić.
Olof studoval filozofii v USA a práva na Stockholmské univerzitě. V roce 1949 začal aktivně politicky působit, když vstoupil do Švédské sociálnědemokratické dělnické strany. Působil v různým ministerských funkcích a od října 1969 se na sedm let poprvé stal předsedou vlády, v jejímž čele znovu stanul v roce 1982.
Byl také zvláštním zmocněncem generálního tajemníka OSN pro zprostředkování mírového jednání mezi Íránem a Irákem. Jako předseda vlády prosazoval švédský model sociálního státu a pracoval ve prospěch omezení jaderného zbrojení.
