Na svoje čtrnácté narozeniny Faadhil Alfarizki nikdy nezapomene. Rodiče se rozhodli pozvat celou vesnici a uspořádat na jeho počet slavnost s tancem jathilan. Na dvoře před rodinným domem v obci Maguwoharjo postavili malé pódium pro orchestr gamelan a ohradu ze silných bambusových kmenů oddělujících diváky od rituálních tanečníků. Zároveň označuje posvátný prostor, jakousi jinou dimenzi, do které bude pawang - spirituální vůdce celého představení zvát duchy.
Je období děšťů. Skoro každé odpoledne se obloha zatáhne těžkými mračny a přijde větší či menší liják. Celý prostor pro představení je zastřešen plachtami, ale diváci si budou muset s tropickým monzunem poradit sami.
Podobně jako na našich poutích vyrostla v okolí spousta stánků s občerstvením. Indonésie má nesmírně pestrou a chutnou kuchyni, ale stánkaři bůhvíproč prodávají především nejrůznější opečené párky na špejli a ledový čaj. Pivo byste v této nejlidnatější muslimské zemi světa hledali marně.
Nečekejte krátké vystoupení, jako když je na dětské narozeniny u sousedů pozván klaun, aby vytvářel zvířata z pestrých balónků. Jathilan může s krátkými přestávkami trvat skoro celý den. Nezasvěcený kolemjdoucí snadno nabyde dojmu, že se jedná o celkem nudné folklorní tance v pestrých kostýmech s loutkami koní z bambusových vláken, a jen málokterý cizinec najde zalíbení v hudbě gamelanového orchestru. Kakofonie cinkání a bubnování je pro evropské či americké uši hodně nezvyklá, ale Indonésané ji vydrží poslouchat celé hodiny.
Posedlí tanečníci
Vše se změní v úžasnou podívanou ve chvíli, kdy se tanečníci dostanou do transu a pawangové přivolají duchy a jiné nadpozemské síly, které do nich vstoupí. Ve stavu, který Jávánci označují jako kesurupan, ztrácí kontrolu nad svým tělem a jednají tak, jak by za normálních okolností nejednali. Posedlí se válejí v blátě, polykají hořící vonné tyčinky nebo třeba ukousnou okraj sklenice a sklo rozdrcené mezi zuby spolknou.
Když vidíte jathilan poprvé, je moment posednutí duchy překvapivý a pozorovatel se nemůže ubránit dojmu, jestli tanečníci před obřadem nepoužili nějaké omamné látky. "Ptala jsem se několika pawangů a žádný mi nepotvrdil, že by si něčím tanečníci před obřadem pozměňovali vědomí. Dříve se prý užívalo opium a dnes si tanečníci občas dají arak nebo se potírají vonnými oleji," vysvětluje v Yogyakartě Anna Beránková, studentka indonésistiky na Univerzitě Karlově, která je na Jávě na ročním studijním pobytu a o jathilanu píše bakalářskou práci. Nutno dodat, že se v Indonésii obchodování s drogami přísně postihuje a v nejhorších případech může být udělen trest smrti.
Úkolem pawangů je vyvést za pomoci rituálů tanečníky ze stavu posednutí, což někdy nebývá jednoduché. Tanečníci i diváci jsou obvykle muslimové, a tak se jathilan přerušuje ve chvíli, kdy muezín svolává věřící k pravidelným modlitbám do mešity.
"Jednou rituál zastavili, když byli posedlí tanečníci ještě v transu, a vypukl úplný zmatek. Posednutí nabíhali s maskami do diváků a zranili přihlížející ženy. Pawangům se je nedařilo dostat z transu bez hudby provozované gamelanovým orchestrem. Ochranka je odtáhla do zákulisí, kde jedna půlka ležela na zemi a zvracela a ostatní se za ohlušujícho křiku dál rvali," vzpomíná Anna Beránková na dramatické chvíle při sběru podkladů pro bakalářskou práci na Univerzitě Karlově.
Pohnutá historie
"V Yogyakartě je každý tak trochu umělec nebo se za něj aspoň trochu považuje," popisuje Beránková atmosféru města v kavárně Tan-Li, ze které je hezký výhled na řeku a most. Čekáme na jejího kamaráda Kikyho, vlastním jménem Wahyu Kiky Yudha Prasety, který je typickým obyvatelem Yogyi, jak se familiárně říká Yogyakartě.
Hraje v punkové kapele a v pronajatém domku má improvizované nahrávací studio, na stěnách pověšené vlastní naivní malby, ale především obří masky Barongan. V jedné z nich prý sídlí mocný duch Mbah Bejo, který do Kikyho vstupuje při rituálních tancích. Kiky je totiž především tanečník a znalec tradičního jávánského tance jathilan.
Kiky dorazil do kavárny, objednává si ledovou kávu a vysvětluje překvapivě dramatickou historii tradičního umění na Jávě. "V letech 1950 až 1965 se mnoho umělců angažovalo v organizaci Lidový kulturní institut, která byla spojena s Komunistickou stranou Indonésie," vypočítává.
V roce 1965 provedlo Hnutí 30. září pod vedením podplukovníka Untunga pokus o státní převrat, během něhož bylo zavražděno šest předních generálů indonéské armády. Generálové Suharto a Abdul Haris Nasution však puč potlačili a začalo masové vraždění a pronásledování komunistů a jejich přívrženců, kterému padlo za oběť několik set tisíc lidí. Zabito bylo i mnoho tradičních umělců, protože byli často neprávem považováni za komunisty.
"Od potlačení puče se nikdo neodvažoval vystupovat, až v roce 1977 policejní šéf Sukiman v městě Kediri zvaný Samboyo, který měl rád tradice, založil taneční skupinu Samboyo Putro a zasloužil se vzkříšení jathilanu," vysvětluje Kiky poněkud pohnutou minulost jathilanu. V některých okresech ve střední a východní Jávě se báli vystupovat ještě nedávno, aby nebyli osočeni z komunismu, a jathilan se tam vrátil teprve před pár lety.
Michal Novotný
Český fotograf, který se při svých cestách po světě zaměřuje na nejrůznější projevy náboženství a víry. Jeho kariéra odstartovala už v 18 letech, kdy odjel autostopem fotit konflikt mezi Srbskem a Chorvatskem. V roce 1995 nastoupil již jako zkušený válečný reportér do týdeníku Reflex, kde působil až do roku 1998. Následovala práce pro magazín Pátek Lidových novin, kde s krátkou přestávkou působil až do roku 2009. Nyní je na volné noze a jeho fotografie jsou publikovány v nejprestižnějších světových novinách a časopisech, jako jsou například The New York Times, GEO, Time nebo Stern. Jeho snímky získaly v roce 2006 ocenění na World Press Photo.
Web: www.michalnovotny.com
Instagram: instagram.com/michalnovotnyphoto
Facebook: facebook.com/novotnyphotographer
X (Twitter): twitter.com/micnovotny
