Kaczyński byl zvolen do čela země loni s programem, který obsahoval ostrá slova vůči dvěma velkým polským sousedům. Rusku a právě Německu.
Vzhledem k napjatým vztahům a pověsti antiněmeckého politika byla dnešní první cesta Kaczyńského do Berlína očekávána s velkým napětím.
Po jednáních se spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou a prezidentem Horstem Köhlerem se všichni omezili na obvyklé diplomatické věty o víře v lepší vztahy a o budoucnosti, která by neměla být zatěžována minulostí.
To však mezi Polskem a Německem nebude tak jednoduché.
Plynovod se Polákům nelíbí
Ještě před cestou napadl v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel Berlín a Moskvu za stavbu plynovodu vedoucího z Ruska přes Baltské moře do Německa. Nelíbí se mu, že nevede přes polské území.
"Pro stavbu tohoto plynovodu neexistují žádné rozumné ekonomické důvody. Jsme spojenci Německa, jeho partneři v Evropské unii i NATO. Tak jaký existuje důvod k tomu, aby trasa plynovodu nevedla přes Polsko?" uvedl prezident, jehož strana Právo a spravedlnost loni zároveň vyhrála parlamentní volby.
Polákům se také nelíbí fakt, že pro rusko-německé konsorcium, které staví plynovod, pracuje od konce loňského roku i bývalý německý kancléř Gerhard Schröder.
V rozhovoru pro Der Spiegel označil Kaczyński Merkelovou za "sympatickou ženu," ale dodal, že její názory na plynovod jsou pro Polsko neuspokojivé. Kancléřka je stoupenkyní projektu, který připravila ještě předchozí sociálnědemokratická vláda.
S Merkelovou ho spojují dvě věci. Léta dětství a dospívání v bývalém sovětském bloku (kancléřka žila v NDR) a důraz na dobré vztahy se Spojenými státy.
Němce čekají "nepříjemné situace"
Politolog Dieter Bingen z Německo-polského institutu v Darmstadtu soudí, že Němci se musejí připravit na "nepříjemné situace" po zvolení nové vlády a prezidenta v Polsku.
"Budeme svědky nepříjemných situací a vášnivé rétoriky, která zpochybní polské partnerství s Německem," předpovídá Bingen.
Po roce 1990 měli polští a němečtí politici bezproblémové vztahy, viděno zejména ve světle známých antipatií mezi Václavem Klausem a bývalým německým kancléřem Helmutem Kohlem.
Kaczyński se více než jeho předchůdce Kwasnievski vymezuje vůči Německu i Rusku a je proti prohlubování evropské integrace. V odporu proti další integraci si během své nedávné návštěvy Prahy notoval s Václavem Klausem.
Dalším citlivým bodem mezi Varšavou a Berlínem je stavba Centra proti vyhánění. To má připomínat exody a násilné přesuny obyvatelstva ve 20. století. Šéfka Svazu vyhnanců Erika Steinbachová, která projekt prosazuje, je poslankyní vládní CDU a má podporu kancléřky.
Podle Kaczyńského by ale stavba centra přispěla k "relativizaci válečných vin". Prezident se netají svojí nechutí jednat se Svazem vyhnanců, který reprezentuje Němce odsunuté po druhé světové válce z území dnešního Polska.
"Doufám, že nalezneme řešení, abychom mohli historii nechat historií," řekl novinářům Kaczyński smířlivě po setkání s Merkelovou. Nenaznačil však, že by se stanoviska obou stran sbližovala.
Obrana národních zájmů
Obavy v Bruselu vzbuzuje fakt, že Kaczyńského strana Právo a spravedlnost se v parlamentu opírá o podporu dvou velmi silně euroskeptických formací. Krajně pravicové Ligy polských rodin a populistické Sebeobrany, vedené bývalým odborářským bossem Andrzejem Lepperem.
"Obrana našich národních zájmů bude denně součástí naší agendy. Naši partneři by si toho měli být vědomi," tvrdí Kaczyńského bratr-dvojče Jaroslav, předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost.
