Od podzimu tak bude vzdělávat budoucí elitu Spojených států, napsal německý deník Spiegel.
Administrativa prezidenta Bushe přitom nemá s německým diplomatem ty nejlepší zkušenosti. Do sporu se dostali především kvůli Fischerově kritice irácké invaze v roce 2003.
- Kromě výuky na škole mu bylo nabídnuto také místo v respektované Radě pro mezinárodní vztahy
- Joschka Fischer je stále členem Strany zelených a poslancem německého parlamentu.
Joschka Fischer: The Return of History
(kniha bývalého ministra zahraničí týkající se mezinárodních vztahů - postřehy k počínání americké armády v Iráku)
Dlouhá léta se německá zahraniční politika neměnila. Berlín udržoval dobré vztahy se Spojenými státy, s Francií a velel evropským integračním snahám. To vše do té doby, než se kancléřského křesla ujal sociální demokrat Gerhard Schröder.
Svým rázným vystupováním ministra zahraničí Joschku Fischera zastínil. S Washingtonem se neshodl v otázce irácké invaze, své diplomatické úsilí zaměřil dále na východ do Ruska a Číny, vehementně se přihlásil o křeslo stálého člena v Radě bezpečnosti OSN a evropskou integraci pomalu, ale jistě posunul na druhou kolej.
Kniha bývalého ministra zahraničí mohla být zajímavým čtením odhalujícím pozadí německé zahraniční politiky. Bohužel se tak nestalo a více než tři sta stran je především nezáživným přehledem současných mezinárodních vztahů.
Frankfurtský taxikář, anarchista, politik německé Strany zelených a pragmatický ministr zahraničí se přeměnil v nudného vysokoškolského učitele bez ideálů a velkých myšlenek.
Irák: Kde se stala chyba?
O tom, že invaze z roku 2003 přinese Washingtonu mnoho problémů, nebylo podle Fischera pochyb.
Od okamžiku, kdy americký prezident George Bush úspěšně odstranil iráckého vůdce Saddáma Hussajna z křesla, potácí se dle jeho názoru americká vláda i armáda od jedné prohry ke druhé. Američtí politici, ani veřejnost nebyli připraveni na cenu, kterou budou muset za vojenskou, politickou a ekonomickou roli zaplatit.
Realita je ještě horší než největší pesimisté očekávali, píše Fischer.
Demokratizace Blízkého východu, svobodné volby a tím zaručená bezpečnost Západu se nekoná. Právě naopak. Region se zmítá v násilí a teroristé opět hrozí po celém světě.
Irácká demokracie bude šíitská
Svým počínáním v Iráku na sebe Spojené státy vzaly zodpovědnost za celý region, kde státy vznikly z rozhodnutí evropských zemí.
Na ropu bohatý, ale náboženský i etnicky nejednotný Irák byl vždy nestabilní. Po odstranění vůdce zachvátila zemi nejistota. Vakuum vyvolává střety a zemi hrozí občanská válka, ve které se Arabové staví proti Kurdům, sunnité proti šíitům. Pokud je demokracie vládou většiny, irácká demokracie bude šíitská, shrnuje dosavadní vývoj v Iráku bývalý německý ministr zahraničí.
Politicky nestabilní Irák navíc zlepšuje postavení Íránu v oblasti. V případě, že Spojené státy ze země odejdou, začnou okolní země boj o hegemonii v regionu. K jadernému Íránu se tak připojí Izrael nebo Turecko a situace nenechá klidnou ani Saúdskou Arábii a další státy Perského zálivu. Rozhoří se závody v jaderném zbrojení a pokud Írán přecení své síly a podcení USA, hrozí světu vojenský střet, předvídá temně budoucnost Fischer.
Pokud v roce 2003 všichni tušili, že invaze je chybou, dnes to již každý ví. Stejně tak je podle něj neoddiskutovatelné, že Spojené státy musí v Iráku zůstat a zamezit tak ještě větší tragédii.
