Zatímco se desítky místních sešly v kavárně u jídla, aby uctili vojáka, jenž padl ve válce proti Rusku, dopadla tam raketa a zabila nejméně 52 lidí. Byl to jeden z nejsmrtelnějších útoků během dvacetiměsíčních bojů, který zdevastoval malou, úzce propojenou komunitu, píše agentura Reuters.
Šok ustupuje smutku a také otázkám, jak mohli Rusové vědět o shromáždění, které se podle některých obyvatel Hrozy stalo terčem záměrného útoku.
Mezi zabitými je i šestatřicetiletá Olya a její manžel. Přežily tři děti. Její otec Valerij Kozyr na hřbitově připravoval pohřeb pro ni a zetě, které chce pohřbít vedle sebe v jednom hrobě. "Bylo by lepší, kdybych zemřel já," plakal. "Bože, nemůžeš mě takhle trestat. Nechat otce a vzít si děti!" pokračoval jednašedesátiletý muž. Zatímco si utíral slzy, vysvětloval, že teď musí vymyslet, jak se postará o svá tři vnoučata, kterým je deset, 15 a 17 let.
Nedaleko připravovali tři bratři místo, kde chtějí pohřbít své rodiče, kteří byli zabiti během úderu, který ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil za záměrný ruský útok na civilisty. Moskva popírá, že by při své invazi cílila na civilisty, což zopakovala i v pátek, v reakci na úder v Hroze. Při bombardování, které zasáhlo bytové domy a restaurace, elektrárny, mosty a obilná sila, však zahynuly tisíce lidí.
"Někdo nás zradil"
Jeden z bratrů začal kopat, zatímco druhý sbíral odhozené plastové lahve. "Ztratili jsme 18 lidí z jedné ulice, kde bydleli naši rodiče," řekl třetí z bratrů, jednačtyřicetiletý Jevhen Pyrožok. "Na jedné straně zmizeli sousedé, na druhé straně zmizela žena. Všichni jsou pryč," dodal. Kdy budou moci své rodiče pohřbít, trojice nevěděla. Těla matky i otce zatím ohledávají vyšetřovatelé v Charkově, nejbližším velkém městě na severovýchodě Ukrajiny.
Úřady zatím neidentifikovaly všechny oběti. Oblastní vyšetřovatel Serhij Bolvinov ve čtvrtek pozdě večer řekl novinářům, že k identifikaci některých obětí budou zapotřebí testy DNA, protože jejich pozůstatky jsou k nepoznání. "Mrtvoly ležely na tom dvoře a nikdo je nedokázal identifikovat," řekla třiasedmdesátiletá Valentyna Kozienková u svého domu, který se nachází nedaleko místa neštěstí.
Zatímco se ve čtvrtek setmělo, otřesení záchranáři přenášeli těla uložená do bílých pytlů na korbu pickupu. Jeden z místních mužů poklekl, položil ruku na pozůstatky někoho blízkého, než je stejně jako ty ostatní odnesli. A plakal. Oleksandr Muchovatyj řekl, že přišel o matku, bratra a švagrovou. "Někdo nás zradil. Útok byl přesný, dopadlo to do kavárny," pronesl.
Půlka vesnice je pryč
V pátek záchranáři pokračovali v prohledávání trosek zničené kavárny i nedalekého obchodu a bagry odstraňovaly trosky. Na nízkém stole - o několik metrů dál - členové záchranných složek i místní pokládali květiny a zapalovali svíčky na památku mrtvých.
Na hřbitově mezitím vyniká jeden hrob. Čerstvě vykopaná hlína je navršena pod jasně modrými a žlutými kyticemi, které odpovídají barvám velké ukrajinské vlajky, která nad nimi vlaje ve vánku. Je to místo posledního odpočinku Andrije Kozyra, ukrajinského vojáka a vzdáleného příbuzného Valerije. Andrij byl zabit ve válce už dříve, ale jeho rodina ho chtěla pohřbít v rodné vesnici.
Ve chvíli, kdy se jeho přátelé a příbuzní sešli a usedli k oslavě jeho života, dopadla střela. "Půlka vesnice je pryč, rodiny jsou pryč," prohlásil Valerij Kozyr, zatímco stál vedle své ženy, která plakala. "Pořád míjejí. Tentokrát se trefili. Teď budu muset vyškrtat polovinu svého telefonního seznamu," dodal.
