Jak vážně máme brát jaderný výbuch, který dnes provedla Severní Korea? Kvůli jeho síle ho seismologové (otřes měl sílu 5,3 stupně Richterovy škály) zprvu dokonce zaměnili za velké zemětřesení.
Lukáš Visingr: Jedná se bezpochyby o dosud nejsilnější severokorejský jaderný test. Síla těch čtyřech předchozích se odhaduje "jen" v řádu jednotek kilotun TNT (výbušniny trinitrotoluenu – pozn. red.), zatímco ten dnešní se odhaduje na deset až třicet kilotun TNT.
Jde o odpálení silné jaderné nálože, takže bych ho bral velmi vážně. Severokorejci nám dokázali, že jsou už schopni zkonstruovat mnohem silnější jadernou nálož než ty slabé předchozí, které kvůli nezvládnuté technologii nevybuchly vždy tak, jak měly.
Jaderná zbraň je technicky neskutečně složitá záležitost. Takže když je jen malinko něco jinak, než má být, tak je účinek výbuchu oproti plánu jen desetinový.
Já osobně beru tuhle situaci o to vážněji, že východní Asie patří k nejrizikovějším oblastem světa a odpálení další jaderné bomby tohle kumulující se napětí ještě více vyostřuje.
Překvapilo vás to?
Vlastně se něco podobného dalo od Severokorejců čekat: na testovacím jaderném polygonu byla totiž v poslední době zaznamenána zvýšená aktivita. KLDR navíc vznikla právě před osmašedesáti lety: 9. září 1948. A oni mají zkrátka ve zvyku při podobných výročích či příležitostech předvádět svou vojenskou sílu.
Svět ohrožuje v poslední době několik velmi vážných rizik: ať už jde o boje s Islámským státem v Libyi, Sýrii či Iráku. Nestabilní Afghánistán. Uprchlickou krizi. Na jaké místo řadíte jadernou politiku Severní Koreje?
Na "medailové" (nejspíše druhé) místo určitě. Tedy – jak už jsem zmínil – s přihlédnutím k poměrům východní Asii a ekonomickým potížím Číny, která se chová v Jihočínském moři stále agresivněji.
Jde nepochybně o velmi krizovou oblast. Největším nebezpečím ale dál zůstává islamistický terorismus a vše, co je s ním spojené. Tedy i migrace.
Fanatismus versus morální rozklad
V jaké kondici či na jaké úrovni je severokorejská armáda?
Jednou větou: spousta vojáků, ale málo peněz. Kim Čong-un vydává na druhé straně na armádu téměř čtvrtinu celého rozpočtu, takže tyto náklady vyrostly téměř na 10 miliard dolarů ročně.
V aktivní službě je asi 1 200 000 vojáků (kolem 20 % mužů mezi 17 až 54 lety slouží v pravidelných vojenských jednotkách – pozn. red.). Dalších 8 389 000 je začleněno v rezervách či polovojenských jednotkách, což z ozbrojených sil KLDR činí na počet obyvatel (24 983 205 – pozn. red.) možná ty největší na světě.
Větší část obrovského zbrojního arzenálu KLDR je ovšem zastaralá. Byť Severokorejci dosáhli v některých oblastech zajímavé technické úrovně – třeba v dělostřelectvu či u malých plavidel.
Značný pokrok nastal i ve vývoji jejich balistických raket. Několikrát už například odpálili balistickou střelu z ponořené ponorky, což je technicky velmi komplikovaná záležitost, která se jim dlouhé roky nedařila. Byť je ta jejich raketa ve srovnání s ruskými či americkými dost primitivní.
Avšak už jen to, že dokázali zabudovat do ponorky raketovou šachtu a odpálit pod hladinou střelu, svědčí o významném technickém posunu.
Jsou tu ale i jiné informace, které armádu KLDR v příliš dobrém světle neukazují...
Ano. Z analýz snímků velkolepých vojenských přehlídek či z různých parádemaršů vyplývá, že mnozí severokorejští vojáci trpí podvýživou. A když už mluvíme o vojácích, jsou k dispozici diametrálně odlišná hodnocení: od tvrzení, že ti lidé jsou naprosto zfanatizovaní a bojovali by do posledního dechu i náboje až po zcela opačný názor. Že severokorejská armáda je v morálním rozkladu a rozutekla by se po prvním výstřelu.
Pravda je asi někde uprostřed. Dost možná se severokorejská armáda podobá Rudé armádě z léta 1941, kdy sovětští vojáci bojovali často do posledního muže a náboje, ale v určité krizové chvíli se psychicky zlomili a hromadně se vzdávali. Ani korejský fanatismus zjevně není bez hranic.
Jedna věc je vlastnit jadernou nálož a věc druhá schopnost ji umístit na raketový nosič či do letadla. Jak na tom KLDR ohledně nosičů jaderných zbraní je?
I zde se názory zpravodajských analytiků či zbrojních expertů různí. V posledním roce přibyly ty, podle nichž miniaturizaci jaderné pumy už Severokorejci zvládli.
Podle všeho už jsou schopni zmenšit jadernou nálož až do té míry, že je možné ji umístit na raketu. Otázkou ovšem je, zda se jim povedlo i zodolnění této nálože – a to už je zcela jiná, rovněž technicky nesmírně obtížná záležitost. Ona totiž musí vydržet i obrovské tlaky a teploty při cestě atmosférou nahoru a pak při návratu zpět dolů. Alespoň mluvíme-li o raketovém nosiči.
Podtrženo a sečteno: miniaturizaci jaderné pumy už Severokorejci asi zvládli. Přece jen na tom pracují dost dlouho a úplně hloupí a neschopní nejsou. Dokážou improvizovat, ale i shánět potřebné zbrojní technologie ze zahraničí. Ať již z Pákistánu, Íránu, Číny nebo z Ruska.
Když například v devadesátých letech minulého století přišly stovky exsovětských jaderných vědců o práci, Severní Korea je zaměstnala. Nevíme ale, jak jsou její jaderné hlavice odolné. Tohle může být pro Severokorejce stále problém. Tedy zatím.
Mezikontinentální raketa
A pokud jde o letouny schopné nést jadernou pumu?
Pár starých sovětských bombardérů Iljušin 28 – přesněji jejich čínskou kopii – ještě asi mají. Ty by jadernou bombu mohly unést. Sověti toho alespoň v padesátých letech minulého století schopni byli.
Jenomže Severokorejci mají funkční rakety středního doletu Rodong (s dosahem do 2000 km) či ty novější BM25 Musudan (s dosahem do 4000 km). Musudan, kterou před časem otestovali, vychází mimochodem ze staré sovětské ponorkové střely. Odpaluje se však ze země.
A ostatní rakety?
Raket krátkého doletu má KLDR tisíce. Jejich nejvýkonnější střela KN-08 je údajně mezikontinentální. Tu ale zatím ještě neotestovali. Spolehlivě tedy nevíme, zda je vůbec funkční a zda nejde o umně vyrobenou propagandistickou maketu.
Někteří američtí či jihokorejští experti nicméně varují, že časem se může tahle "střela" změnit ve funkční zbraň. Že na přehlídkách ukazují jen věrohodné makety, které se ovšem tak do pěti let změní v opravdové mezikontinentální střely. Což ale mohou ukázat jen testy. A ty Severokorejci – jak už jsem řekl – ještě neuskutečnili.
Jeden test kromě toho nic nedokazuje, musíte jich úspěšně provést desítky a teprve potom můžete takovou raketu zařadit do výzbroje.
Jižní Korea se Spojenými státy kvůli jadernému testu vyzývají ke zostření mezinárodních sankcí. Nejde ale o dvousečnou zbraň? Nemohou nakonec sankce Kim Čong-una a jeho mocenskou skupinu ještě více utvrdit v jejich šílené militantní politice a ještě více vystupňovat jaderné vyzbrojování Severokorejců?
Tyhle sankce ztratily už dávno smysl. Na KLDR se stále uvalují nějaká embarga a výsledkem je, že tato země si opatřuje další a další zbraně.
K čemu ty sankce tedy jsou? Embarga mají zpravidla nechtěný účinek: embargovaná země si začne vyvíjet potřebné věci sama, tedy i zbraně.
Na Jihoafrickou republiku bylo například uvaleno zbrojní embargo a pak se všichni najednou moc divili, že si Jihoafričané vybudovali jeden z nejvyspělejších zbrojních průmyslů na světě. A zrovna tak Izraelci dnes mohou být vděčni Francouzům či jiným zemím, Izrael teď má jedny z nejvyspělejších zbrojovek.
Na KLDR už zkrátka embarga téměř nemají vliv. Přizpůsobuje se jim – potřebné věci se učí vyrábět sama, anebo je nejčastěji získává ilegálně. Anebo se bez toho zboží jednoduše obejde.
Embargo jen podporuje stále paranoidnější politiku Severokorejců a promyšlenější vymývání mozků lidí. Stále více se budou izolovat, a chovat se tudíž stále rizikověji, jakkoliv je mocenská pozice Kim Čong-una slabší než jeho otce či děda.
Lodě s jadernou pumou u Los Angeles
A řešení?
Jednou pro vždy odstranit Severní Koreu vojenským zásahem. Do toho ale nikdo nepůjde.
Šlo by totiž o strašné riziko. Severokorejci by jednoduše udělali to, čím těsně před porážkou nacistické říše vyhrožoval Joseph Goebbels: "My odejdeme a práskneme za sebou dveřmi!"
Severokorejci by "v poslední křeči" začali odpalovat rakety do všech možných dosažitelný směrů – na Jižní Koreu, Japonsko, Rusko nebo i Čínu. Uvědomme si, že už nevlastní jen jaderné zbraně. Již dříve nahromadili obrovské zásoby chemických a biologických zbraní. Ve východní Asii by se tedy rozpoutala nepředstavitelná apokalypsa.
Nezapomínejme také, že Severokorejci mají lodě a ponorky, které mohou s jadernou náloží poslat někomu do přístavu. Třeba Američanům do Los Angeles. S tím, že by Kim Čong-un jednoho krásného dne zavolal do Bílého domu a oznámil: "Pokud neuděláte to, co chceme, tak naše puma vybuchne!" Což je vzhledem k prachmizerné kontrole námořní dopravy docela proveditelné.
Když se v devadesátých letech zjistilo, že Severokorejci pracují na jaderných zbraních, americký prezident Bill Clinton jim – místo aby je navždy poslal ke všem čertům – dodal jaderné reaktory v domnění, že Severokorejce uklidní. A tohle je výsledek. Žádné dobré řešení tedy neexistuje.
