Lékař: Africké děti umírají i kvůli naší nenasytnosti

Magdaléna Vaculčiaková
3. 10. 2010 9:08
Miliarda lidí na planetě je obézní, druhá miliarda má hlad, tvrdí lékař Juan Garay
Juan Garay.
Juan Garay. | Foto: George Drobet

Praha - (Od naší spolupracovnice) -  Snížit úmrtnost dětí do pěti let a zlepšit zdraví matek patří k základům plánu OSN zlepšit život v rozvojových zemích v rámci programu takzvaných Rozvojových cílů tisíciletí (MDG).

Dosud ale inicitativa zaznamenala jen velmi malý, nebo vůbec žádný pokrok. Pravděpodobnost, že zemře dítě narozené v rozvojové zemi, je 13krát vyšší, než smrt dítěte v zemi rozvinuté. Nejhorší statistiky vykazují země subsaharské Afriky.

"Zdravotnická péče o matky v subsaharské Africe se vůbec nezlepšila," tvrdí kromě jiného zástupce generálního ředitele programu Evropské komise pro zdravotní politiku a rozvoj Juan Garay. Jako lékař působil několik let v Sierra Leone, Ghaně, Zimbabwe, Burundi, Keni a dalších afrických i latinskoamerických zemích.

Jaká je hlavní příčina úmrtností dětí do pěti let v Africe?

Ve srovnání s jinými regiony v Africe je těch příčin několik. Jedním z největších problémů v případě zdraví dítěte je komplikovaný přístup ke zdravotní péči a s ním související nedostatečná péče, která vede k průjmu jako hlavnímu zabijákovi.

Dále bídné podmínky k bydlení, například dým z pevných paliv způsobuje respirační potíže. Také místní tropické nemoci jako malárie nebo střevní parazity, které mají za důsledek chudokrevnost. Další důvody, jako například podvýživa nebo malý přístup k pitné vodě, představují mnohem větší rizika v zemích Jižní Asie.

Pokud jde o zdravotnictví, je rozvojová pomoc udělována a implementována efektivně?

Není. Rozvojová pomoc není dostatečná, často se nekryje s plány a prioritami přijímajících zemí, není předvídatelná. Měli bychom změnit způsob, jakým pracujeme s rozvojovými zeměmi. Musíme se přestat rozhodovat, co je důležité pro Brusel, Ženevu, Washington nebo New York, a začít pracovat ve vzájemné důvěře a dialogu. Je nutné zapojit komunity, budovat sociální služby dostupné všem, především chudým.

Je třeba investic do zdravotnictví

Kde bychom měli začít s řešením problému dětské úmrtnosti a zdraví matek, aby také v afrických zemích klesaly statistiky?

V Subsaharské Africe nezaznamenáváme téměř žádný pokrok v případě zdravotnické péče o matky. Zdravotnické systémy jsou velmi slabé. Ještě dnes se polovina všech dětí rodí doma bez pomoci zdravotnických pracovníků, často s vysokým rizikem komplikací. Porody vykonávají starší ženy v domácnosti, tety, babičky. Málokdy také porodní asistentky.

Řešení by mělo vést přes silné zdravotnické systémy, které by podporovaly zdravé prostředí a především poskytovaly universální přístup k základní zdravotní péči. Dosažení takového stavu vyžaduje politickou odpovědnost ze strany afrických zemí, které by měli víc investovat z domácích zdrojů do zdravotnictví. Na druhé straně je nevyhnutelná větší mezinárodní podpora, která by směrovala přímo zemím, které ji nejvíc potřebují, a také přímo do oblasti zdravotnictví. Důležité je taky respektovat rovnost pohlaví.

Jak jste tedy vnímal roli otce v případech, kdy byla matka s dítětem nemocná?

Muži jsou většinou stranou, pokud jde o otázky těhotenství a porodu, to samé v případě péče o dítě. Ale znám mnoho výjimek. Domnívám se, že řešením je jedině vzdělávání.

Jaký vztah mezi dítětem a otcem jste vypozoroval během působení v Africe?

Děti hodně respektují otce, někdy se strachem. Rodiče zase děti ochraňují, někdy ale také zneužívají. Projev lásky se často zaměňuje s projevem slabosti…

Foto: Reuters

Je něco, co vás na životě afrických komunit překvapilo?

Velký význam přisuzovaný duchovním hodnotám, plodnosti, úcta k starším, odhodlání, s jakým zvládají bolest.

Jaké je postavení afrických lékařů ve společnosti?

Lékaři mají vysoké postavení. Jelikož jsou obvykle vázáni na soukromé praxe a také velké rodiny, mají jen málo příležitostí pro osobní rozvoj.

A jak vnímají místní lidé v Africe zahraniční lékaře?

Někdy jsem měl pocit, jako bych byl někdo magický, ale vždy jsem cítil vděčnost a pokoru. Na druhé straně taky vzdálenost ve vnímání…

Fascinace rentgenem

Komu důvěřují více - místním lékařům nebo zahraničním?

Řekl bych, že nejde o větší nebo menší důvěru, ale spíš o jiný druh. Cizí lékař není schopen porozumět místnímu systému, zatímco my jsme byli vnímáni jako ti s magickými pilulkami a celkovým vybavením, jako je třeba rentgen, který Afričany ve vesnických oblastech fascinuje.

#Jak se vyrovnávají africké matky se smrtí dětí?

Jako všude jinde ve světě, s nejhlubším zármutkem. Pokouší se adaptovat se do normálního života tím, že mají víc dětí, ale dopad situace na osobní, vnitřní život matky je stejný jako v naší kultuře.

Miliarda je obézní, miliarda má hlad

A jaká je vaše osobní zkušenost s úmrtími dětí?

Jako lékař jsem se poprvé setkal se smrtí dítěte v prostředí totální chudoby a bez jakýchkoliv prostředků k léčbě, když jsem pracoval v Sierra Leone. Je to nejhorší zkušenost, jakou člověk může zažít a která vás nutí ptát se, jak funguje globální systém, distribuce prostředků, nespravedlnost.

Žalostně nízká podpora rozvinutých zemí stále znemožňuje účinnou a rozsáhlou léčbu dětské podvýživy, která je ročně příčinou úmrtí téměř 5 milionů dětí mladších 5 let.
Žalostně nízká podpora rozvinutých zemí stále znemožňuje účinnou a rozsáhlou léčbu dětské podvýživy, která je ročně příčinou úmrtí téměř 5 milionů dětí mladších 5 let. | Foto: UNICEF/ Roger LeMOyne

Zatímco miliarda lidí ve světě žije v úplné hojnosti a trpí obezitou, další miliarda jde každý večer do postele hladová. Jedna miliarda lidí má k dispozici 2000 eur k využívání veřejného zdravotnictví, zatímco nejchudší miliarda obyvatel Země nemá na zdravotní péči ani 20 eur. Svět nechává ročně zemřít devět milionů dětí.

Na snížení těchto statistik by bylo potřebné investovat alespoň 15 procent z národních rozpočtů a dalších 13 miliard eur z mezinárodní pomoci. To je jenom jedno procento z toho, co zaplatily státy západního světa na záchranu bank v důsledku naší nenasytnosti. Ta samá suma by zachránila půl milionu životů matek.

Jaký příběh vám zůstal v paměti z časů, když jste pracoval v Africe?

Když jsem poprvé pracoval ve vesnické oblasti v Africe, léčil jsem staršího pána z tuberkulózy. Byl jeden z mnoha, velice chudý, do nemocnice kráčel celý den přes 30km, bosý… Týden poté, jak jsme ho pustili z nemocnice, přišel v neděli zpátky do vesnice a přinesl mi na znak vděčnosti banány v plastové tašce. Při představě chudoby, v jaké muž žil, jsem byl dojat tím, že kráčel celou tu dlouhou cestu, aby mi dal banány.

O dva týdny se vrátil znova. Zeptal se, jestli mi banány chutnali. Znova jsem za dar poděkoval, ale přemýšlel jsem nad tím, jestli kráčel takovou dálku jen proto, aby se mně zeptal na banány. Nevěděl jsem, co přesně chtěl, byl stydlivý. Nakonec mi řekl: Mohl byste mi, prosím, vrátit plastovou tašku? Starou, jednoduchou plastovou tašku, jaké v naší společnosti obyčejně vyhazujeme.

 


 

 

Právě se děje

Další zprávy