Havana - O reformách se na Kubě hovoří od okamžiku, kdy se moci po svém nemocném bratru Fidelovi chopil v roce 2006 Raúl Castro. Až doposud z nich na "ostrově svobody" mnoho k vidění není.
Skutečnost, že se kubánské vedení nyní rozhodlo částečně uvolnit podnikání v některých oblastech soukromého sektoru, ale svědčí o tom, že komunistický režim začíná mít na kahánku.
Poté, co Havana před třemi měsíci povolila, aby holiči a kadeřníci určovali své ceny sami a dokonce najímali pomocné síly, rozhodla se Castrova vláda rozšířit toto opatření na další řemesla.
"Domníváme se, že stát by měl v jistém druhu aktivit ustoupit," oznámil podle deníku The Miami Herald o víkendu ministr hospodářství Marino Murillo. "Nenazýváme to reformami. Studujeme jen možnosti změnit kubánský hospodářský model. Prvořadé budou i nadále socialistické hodnoty, nikoliv trh."
Bez práce nelze žít
Mladší z obou bratrů Castrových si dobře uvědomuje, že jeho země je na tom rok od roku hůře, i když to oficiálně nepřizná.
Hrubý domácí produkt na obyvatele činí 9700 dolarů, což je asi čtyřicet procent toho, co tento ukazatel činí v ČR. Výnosy z exportu cukrové třtiny, niklu a tabáku zdaleka nejsou schopny krýt dovoz a země dluží v zahraničí dvacet miliard dolarů.
Letošní úroda cukrové třtiny byla nejhorší za uplynulých sto let a káva, v minulosti jeden z hlavních vývozních artiklů, se musí dovážet.
Soukromý sektor, v němž je zaměstnáno necelých deset procent práceschopného obyvatelstva, živoří, zatímco státní podniky trpí přezaměstnaností.
Vláda se proto nyní rozhodla propustit část státních zaměstnanců a umožní jim, aby zakládali vlastní dílny či obchůdky. Nicméně pod přísnou státní kontrolou.
Castro přiznal již v dubnu, že přibližně pětina z pěti milionů státních zaměstnanců je nadbytečná.
"Je zapotřebí jednou pro vždy smazat představu, že Kuba je jedinou zemí na světě, kde je možné žít, aniž by člověk pracoval," citoval kubánského prezidenta miamský deník El Nuevo Herald.
Ne "podvratným živlům"
Havana se na druhé straně rozhodla pustit na svobodu přibližně třetinu ze 150 politických vězňů a umožnit jim odcestovat s nejbližšími příbuznými do Španělska.
O politických reformách nemůže být ale na "ostrově svobody" vůbec žádná řeč.
Jak mladší z obou bratrů Castrových zdůraznil, Kuba bude "výdobytky šedesáti let", které uplynuly od okamžiku, kdy 1. ledna 1959 padla Batistova diktatura, hájit před "kontrarevolucionáři a podvratnými živly" se vší rozhodností.
Podle všeho až do dne, kdy se kubánské hospodářství zhroutí definitivně.
