Slyšet od lékařů potvrzenou diagnózu znamenalo pro jednatřicetiletého muže bez zdravotních potíží paradoxně úlevu. Na zápal plic, který koronavirus způsobí, umírají hlavně starší lidé.
"Nejdřív jsem se bál, ale pak mi došlo, že teď už nezbývá nic jiného než podstoupit léčbu. Zkontroloval jsem oficiální údaje o mrtvých a zjistil jsem, že většina z nich byli senioři a mnoho z nich mělo jiné zdravotní problémy. Já ničím netrpěl," cituje Čanga americká stanice CNN.
Počet lidí, kteří nemoci podlehli, každým dnem stoupá, stejně jako počty nakažených. Naděje na uzdravení zůstává pro zdravé a mladé lidi vysoká. Mrtvých bylo k úternímu ránu v pevninské Číně už 1868, nakažených přes 72 tisíc. Většina z nich se nachází především v provincii Chu-pej.
Právě z ní Edison Čang spolu s manželkou a jejími rodiči vycestoval ještě před oslavami čínského Nového roku. Namířeno měl do nedalekého města Čchung-čching, kam dorazili 22. ledna. Krátce předtím, než čínská vláda uzavřela město Wu-chan do karantény. Hned druhý den po příjezdu ale u nich propukly první příznaky. Tchána musel odvézt kvůli silnému kašli do nemocnice. Žádali o testy na koronavirus, ale nemocnice je odmítla.
Nakazila se celá rodina
Po několika dnech dostala Čangova manželka horečku. Na konci ledna u ní i u jejího otce testy odhalily nákazu koronavirem. Hned následující den onemocněla i Čangova tchyně a nakonec i on sám. "Kdybychom podstoupili testy dříve, možná bychom neonemocněli všichni," myslí si Čang.
Aby toho nebylo málo, celá rodina se ocitla v nemocnici, ve které nebylo dostatek léků a volných lůžek. Museli je proto převézt jinam. Teď už lékaři nic nepodcenili. Aby se nákaza nešířila, zničili osobní věci, se kterými do nemocnice přišel. Oblečení, knihy, všechno.
Z celé rodiny se zatím zotavil jen Čang a jeho tchán. Teď je v povinné čtrnáctidenní karanténě ve státem přiděleném hotelu. Jeho manželka a tchyně zůstaly v nemocnici.
Začalo to jako běžná chřipka
Mnohem horší průběh nákazy měl teprve jedenadvacetiletý Tiger Jie. Nejspíš se nakazil ve škole, která se nachází kousek od tržiště ve Wu-chanu, z nějž se podle odborníků nákaza začala šířit. První příznaky pocítil už 17. ledna.
V té době ještě nebyla známá všechna rizika, nevědělo se ani s jistotou, že se virus přenáší z člověka na člověka. Teprve 20. ledna čínský prezident Si Ťin-pching veřejně promluvil o epidemii a nařídil přísná opatření, aby se jejímu šíření zabránilo.
Jie se nejprve cítil unavený. "Myslel jsem si, že jsem nachlazený, vzal jsem si nějaké léky," popsal první dny. Jenže pak ztratil chuť k jídlu a jeho stav se zhoršil natolik, že se vydal do nemocnice. Bylo 21. ledna a jedna z hlavních nemocnic ve Wu-chanu už praskala ve švech. Jie raději vyrazil do menší nemocnice, tam mu ale dali jen předpis na léky a bez diagnózy ho poslali dál.
Jeho stav se ale horšil, za dalších pět dní už měl silný kašel a vysokou horečku, bolelo ho břicho, zvracel a měl průjem. Dostat se do nemocnice už bylo těžší, protože celý Wu-chan byl v karanténě. Úřady omezily městskou dopravu a zrušily taxi.
Když lékaři Jieho diagnostikovali, byl už konec ledna. Podstoupil experimentální léčbu, která se začala používat. Lékaři mu podávali léky, kterými se běžně léčí HIV pozitivní pacienti, a Jie se začal rychle uzdravovat. 9. února už ho poslali do hotelového pokoje do karantény.
Oba muži mluvili s novináři pod podmínkou anonymity a jejich jména byla změněna. Stejně postupují i čínská média. Když televize vysílá záběry na uzdravené pacienty, kteří opouštějí nemocnici, jejich tváře jsou zpravidla rozmazané.
