Soul - Drcení žárovek jedním prstem, rozbíjení betonových desek hlavou nebo přetrpění úderu sekerou bez jakékoliv újmy.
To jsou jen některé dovednosti, kterým se učí elitní osobní strážci špiček severokorejského komunistického režimu.
Lee Young-guk byl jako nejlepší z nejlepších vyvolen, aby se stal osobním strážcem severokorejského vůdce Kim Čong-ila. Jeho příběh přinesla americká CNN.
Mladý muž absolvoval obzvlášť tvrdý a důkladný výcvik. Zahrnoval mimo jiné bezchybné zvládnutí taekwonda, obohaceného o prvky dalších bojových umění. Kromě boje zblízka byl Young-guk cvičen také k bezchybné střelbě, vrhu nožem, fyzické přípravě všeho druhu, taktice vedení boje, rychlému plavání či řízení motorového člunu.
Stejný důraz jako na bojovou a taktickou připravenost kladli instruktoři na vymývání mozku. "Vsugerovali mi, že je Kim Čong-il bůh a já jsem byl zrozen k tomu, abych 'milovaného vůdce' chránil," vzpomíná bývalý bodyguard v rozhovoru pro CNN.
"Vsugerovali mi, že je Kim Čong-il bůh a já jsem byl zrozen k tomu, abych našeho milovaného vůdce chránil.
Z paláce rovnou do lágru
Než se po prvním neúspěšném pokusu o útěk z KLDR v roce 1994 ocitl v pracovním lágru, měl za sebou už více než 10 let ve službách zla. Za tu dobu stačil Kim Čong-ila velmi dobře poznat.
"Byl to muž obklopený strachem. Měl dvě tváře. V dobrém rozmaru byl schopen rozdávat zlato, jindy naopak rozkazy k popravám i těch nejloajálnějších lidí," vzpomíná Lee Young-guk.
Diktátora se báli i jeho vlastní poradci. Ze strachu mu proto zamlčovali špatné zprávy a vymýšleli si dobré. Byl prý svědkem toho, jak Kim Čong-il jednoho z nich poslal do pracovního tábora jen proto, že použil jeho osobní výtah a odpadkový koš. Muž v lágru později zemřel.
Kim Čong-ilův syn a současný severokorejský diktátor bude podle bývalého tělesného strážce ještě krutější. "Nechal popravit vlastního strýce. Něco takového si Kim Čong-il nedovolil," připomíná Lee Young-guk.
Uprchnout z pracovního tábora se mu podařilo po pěti letech. Přežít útrapy a hladovění, které po tu dobu prožíval, mu podle jeho slov pomohlo odhodlání podat o tom, co se v nejizolovanější zemi světa děje, svědectví.
To jeho je obzvlášť cenné, protože může porovnat dva různé světy, jež v KLDR paralelně existují; na jedné straně život v luxusu velkých paláců pro severokorejskou smetánku a na straně druhé život v realitě pracovního tábora, který si nezadá s nelidskými podmínkami v nacistických lágrech.
