Jižní Libanon, kde podle posledních informací bojuje s ozbrojenci Hizballáhu na deset tisíc izraelských vojáků, připomíná - pokud jde o krajinu - Kypr. Nezalesněné kopce s nízkým křovím a kamenitý terén. Pro operaci pozemních jednotek armády ne zrovna ideální prostředí.
Izrael má s bojem v tomto prostředí dlouholeté zkušenosti. Jih Libanonu okupoval osmnáct let (1982 až 2000) a během nich podnikl několik rozsáhlých operací proti ozbrojnecům Hizballáhu.
Infobox
V SOUVISLOSTECH:
- IZRAELSKÁ VÁLKA DEN PO DNI
Deník Aktuálně.cz pro vás izraelsko-libanonskou válku sleduje den po dni v on-line reportážích, připravuje pro vás analýzy a rozhovory. Vše podstatné naleznete ve speciálu.
Při světle a se samopalem pod hlavou
"Když jsme měli štěstí, vyspali jsme se dvě hodiny v kuse. Každou noc byly tak dva ostré poplachy. Spalo se při rozsvíceném světle, se samopalem složeným pod hlavou. Do půlminuty od vyhlášení poplachu jsme museli být všichni na svých místech připraveni k palbě," vzpomíná na dobu strávenou na jihu Libanonu ve službách izraelského dělostřelectva Dan Studený.
Před deseti lety tam byl přímým účastníkem operace Hrozny hvěvu, která měla podobný cíl jako ta, která na izraelsko-libanonské hranici probíhá už třiadvacet dní.
Spustilo ji ostřelování severu Izraele raketami Hizballáhu a měla vytlačit jeho bojovníky dál na sever. Hlavní rozdíl oproti dnešku spočíval v tom, že izraelské jednotky byly tou dobou už čtrnáct let rozmístěny na libanonském území.
Čtrnáct dní bez dodávky vody
Některé z pevností izraelské armády byly pod neustálou palbou Hizballáhu. Kvůli ní se k nim třeba až čtrnáct dní nedostal konvoj s vodou. "Zásoby vody byly v pevnosti na několik týdnů, přesto byl nastolen přísný vodný režim. V té době jsem se naučil sprchovat 'bez vody'," popisuje jednu z válečných lekcí Studený.
"Zvykli jsme si spát i za burácení děl. Pokud jsme byli přímo v poli, postavili jsme si stan rovnou vedle děla. Zatímco ostatní stříleli, někdo z nás spal. Ještě rok po návratu z války jsem páchnul střelným prachem," vzpomíná Studený, který sloužil coby občan státu Izrael v izraelské armádě přes dva roky, od podzimu 1994 do ledna 1997, a většinu z této doby strávil právě na jihu Libanonu.
Každý den začínal pro jeho dělostřelecký prapor kolem čtvrté ráno, kdy se ještě před svítáním museli všichni v plné polní rozmístit na svých pozicích u kulometů a vyčkat do doby, než bylo pořádně vidět.
Sedm let za ztrátu zbraně
"Pokud jste na hlídce, nesmíte si během ní ani sednout. Kvůli nesnesitelné únavě jsem si jednou sednul na věž děla a v rozporu s předpisy odložil zbraň. Na chvíli jsem usnul. Když jsem se probudil a reflexivně po ní sáhl, s hrůzou jsem zjistil, že ji nemám. Velitel družstva mi ji úmyslně vzal. Okamžitě jsem byl postaven před soud u velitele praporu. Pokud by mi zbraň ukradli, hrozil mi až sedmiletý trest, takto mi byl pouze zrušen nejbližší opušťák," vypráví nepříjemnou historku Studený.
Řekne-li Hizballáh ne, nikdo ho neodzbrojí
Za největší chybu Izraele považuje jeho požadavek, aby se odzbrojení Hizballáhu ujala libanonská armáda. Hnutí má na jihu země silné postavení a část armády by velmi pravděpodobně odmítla poslušnost.
"Nemůžeme chtít po libanonském premiérovi, aby v zemi rozpoutal občanskou válku," upozorňuje Studený, který je stále vojákem v záloze izraelské armády a v případě úplné mobilizace je připraven jít znovu bojovat.
Odzbrojení Hizballáhu by se podle něj měly ujmout mezinárodní jednotky. Musí však jít o plně vyzbrojené vojsko, takové, jaké bylo v druhé polovině devadesátých let rozmístěno na Balkáně.
Jako nezbytnou podmínku pro úspěch vidí Studený v tom, že bude Hizballáh s odzbrojením souhlasit. "Pokud Hizballáh řekne ne, není síla, která by ho vzhledem k podpoře Sýrie a Íránu mohla zbraní zbavit," dodává pesimistickou předpověď.
