Jeruzalém/Gaza - Je mu osmdesát šest, na vlnách začal jezdit ve třicátých letech minulého století, je židovského původu a chce mír. Jak říká, u surfařů to ani jinak nejde.
Dorian Paskowitz proto předal na hranicích mezi Izraelem a chudým pásmem Gazy palestinským jezdcům dvanáct surfařských prken.
Nápad dostal, když se dočetl o dvou z nich, kteří si nemohou divoké vlny Středozemního moře patřičně užít. Mají totiž dohromady jen jedno prkno.
"Bůh bude surfovat s ďáblem, jestli budou dobré vlny," řekl na hraničním přechodu do půl těla svlečený havajský lékař v důchodu. "Když surfař vidí jiného surfaře s prknem, nemůže si pomoct a řekne něco, co je spojí dohromady."
Mír na vlnách
Paskowitz popsal pro AP svůj dárek palestinským surfařům jako "micvu", což je hebrejský výraz pro "dobrý skutek".
Původně s nimi chtěl jezdit na vlnách přímo u pobřeží Gazy. Současná bezpečnostní situace to ale nedovoluje.
"Celá ta myšlenka má umožnit lidem zapomenout na násilí a následovat cestu míru po vlnách," řekl Arthur Raškovan, izraelský surfař z Tel Avivu.
Stejně jako Paskowitz se podílí na iniciativě "Surfování pro mír," jež má svést dohromady surfaře Blízkého východu.
V říjnu přijede se stejným posláním do Izraele osminásobný světový šampion Kelly Slater, který má syrské předky.
Paskowitzovi - autorovi několika knih o zdraví a oblíbeném sportu - neřeknou izraelští surfaři jinak než guru. Jízdu na vlnách zde představil poprvé v roce 1956, kdy izraelská armáda během války s Egyptem odmítla jeho žádost o narukování.
Vlny u pobřeží Izraele a Gazy označuje za jedny z nejlepších na světě pro moderní surfování. "Je mi 86, nemůžu se postavit, v kyčli mám kus titanu, ale pořád to miluju," řekl Paskowitz agentuře AP.
