Washington - 17. říjen 2013. Toto je datum, které jednou možná bude v historii označeno černě. Jako den, kdy začala velká, katastrofální, globální, nevídaná a buhvíjaká ještě krize.
Pokud se naplní ty nejhorší obavy, abychom aktuálně citovali jeden z názvů románů tento týden zesnulého spisovatele Toma Clancyho.
Americká vláda přepnula na tichý chod. Neboli financuje jen nejnutnější výdaje, protože demokraté a republikáni se v Kongresu neshodli na zákonu o vládních výdajích v novém fiskálním roce.
To je samo o sobě špatné, ale může to být ještě horší. Pokud zůstanou američtí politici zakopáni ještě dlouho na svých pozicích, je ohroženo hlasování o zvýšení stropu pro zadlužení USA. Nyní je tento strop ve výši 16,7 bilionu dolarů.
To se má stát do 17. října. Pokud tomu tak nebude, americká vláda přestane splácet některé své závazky. Krajní eventualitou - byť málo pravděpodobnou - je bankrot.
Ministerstvo financí ve Washingtonu varuje, že dopad pocítí celý svět.
"Bylo by to bezprecedentní. Klesl by dolar, zamrzly by úvěrové trhy. Vlna by zasáhla celý svět a finanční krize a recese by připomínaly rok 2008, pokud by to nebylo ještě horší," píše se v prohlášení amerického ministerstva financí.
Eurozóna se letos ve druhém čtvrtletí jako celek konečně dostala z rok a půl dlouhé recese. Americké dobrodružství hrozí, že jí obávané strašidlo recese znovu lapí a opět dlouho nepustí.
"Pokud by ten náraz dluhového stropu přišel, Američané by zřejmě osekali investiční výdaje, sociální dávky, peníze na běžný provoz státních úřadů. Kdyby přestali splácet dluhopisy, znamenalo by to technicky bankrot.
To by mělo dalekosáhlé důsledky pro světové finanční trhy. Je to situace, která není nějak definována a není moc představitelná. Americké dluhopisy jsou považovány za stoprocentně bezpečné, na tom stojí fungování finančních trhů už mnoho let a zatím to nebylo zpochybněno," řekl Aktuálně.cz analytik Tomáš Vlk ze společnosti Patria Finance.
Lehká panika se začíná zmocňovat Bruselu, Paříže a Londýna. "Čekáme na přesnější čísla, ale každý další den bez dohody znamená velké ztráty pro Spojené státy a v důsledku toho i pro jejich partnery," řekl mluvčí francouzského ministra financí Pierra Moscoviciho.
"Je to riziko nejen pro Spojené státy, ale pro celý svět," nechal se slyšet stručně šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová už ve čtvrtek také pohrozila, že dlouhodobý odklad dohody o dluhovém stropu by vyvolal globální katastrofu.
"Mezi krizí roku 2008 a současností je jeden podstatný rozdíl. Tehdejší finanční krize se vyznačovala tím, že vznikly ztráty, které nebylo možné okamžitě nahradit. Zavládla nedůvěra v systém. Nynější případ mohou američtí politici okamžitě vyřešit.
Pokud by opravdu přišel náraz do dluhového stropu, tak se po dvou dnech mohou dohodnout na navýšení tohoto limitu. V takovém případě by dopady nebyly tak výrazné. Čili aby byly následky srovnatelné nebo horší než v roce 2008, muselo by vyjednávání o navýšení dluhového stropu trvat dlouho. Pak by se naakumuloval negativní efekt na ekonomiku a finanční trhy," soudí Vlk.
Demokraté i republikáni naznačují možné ústupky, ale zatím opravdu jen naznačují. Republikánský šéf Sněmovny reprezentantů John Boehner uvedl, že jednat by se mělo o rozpočtu a zvýšení dluhového stropu už současně, v jednom balíku.
Někteří demokratičtí členové Sněmovny navrhují, aby Obama učinil kompromis a zrušil část zdravotnické reformy, která začala přes obrovský odpor republikánů platit 1. října.
"Nedokáži si představit, že zvýšení dluhového stropu ve sněmovně projde, aniž by Obama nabídl nějaké ústupky," citoval list Washington Post republikánského kongresmana Johna Fleminga.
Krize roku 2008 začala prasknutím nemovitostní bubliny v USA. Pak se propadaly burzy, do problémů se dostaly banky, ekonomika mnoha států prodělala obrovský propad. V některých případech se negativní hospodářský růst dokonce pohyboval ve dvouciferných číslech.
O tom, zda tento příběh bude mít své další pokračování, rozhodnou američtí kongresmani v následujících dnech. Vzhledem k postavení a vlivu USA ve světě nerozhodují jen o Spojených státech a o osudu těch, kteří je do jejich křesel zvolili.
