Jeruzalém/Praha - Vůbec nešlo o náhodu. Když mladý Palestinec Abú Dhajm spustil v ješivě (náboženské škole) Merkaz Harav střelbu, přesně věděl o jaký cíl jde.
Západojeruzalémská škola s tisícovkou studentů je pro izraelské osadnické hnutí stejným symbolem jako třeba Lidový dům pro české sociální demokraty.
Za svého života ji vedl rabín Cvi Jehuda Hakohen Kook, syn učence Abraháma Hakohena Kooka - muže, který po šestidenní válce v roce 1967 uvedl náboženský sionismus na politickou scénu.
"Nadešel čas, abychom všichni pochopili, že zuří hrozba zvenčí i zevnitř," prohlásil na pohřbu osmi zavražděných studentů současný šéf ješivy, rabín Ja´akov Šapiro.
Tisícům lidí, kteří po něm na pátečním pohřbu obětí masakru opakovali biblické verše, bylo jasné, co to znamená: z nitra mesianistického proudu izraelské společnosti, pulsujícího v osadách na okupovaném Západním břehu Jordánu, zazněl varovný hlas.
A určen nebyl jen Palestincům, ale i izraelské vládě.
Když se osadníci shodnou s Hamásem
Na nože jsou osadníci s premiérem Ehudem Olmertem už od nuceného vyklizení židovských domů v palestinském pásmu Gazy před třemi lety. A jejich vztahy se od té doby jen horší.
Také akci osamělého palestinského střelce, který dřív pracoval v ješivě jako řidič, si osadníci spojili s šéfem centristické strany Kadima a jeho ministry. "Nadešla naše hodina - musíme mít dobré vedení, silnější vedení, více věřící," vzkázal Šapiro pohřebnímu davu.
Pravicové hnutí a jejich víru v budoucnost Izraele jen v jeho biblické podobě (tedy včetně palestinských území) je největší hrozbou pro nedávno pracně oživený mírový proces. Nechtějí se vzdát osad, ani dělit Jeruzalém.
A už vůbec ne ve chvíli, kdy Hamás bojkotující mírové snahy dál pokračuje z Gazy v ostřelování Izraele. Osadníkům vadí i smířlivý tón vůči umírněné vládě palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse.
Nejhorší teroristický útok na izraelském území za poslední dva roky jejich vztek vystupňoval. Není pochyb, že je nyní pro ambiciózní mírový plán Bílého domu stejnou zkouškou jako nekončící déšť padajících palestinských raket.
"Rabíni se budou muset postavit volání po odplatě a nebezpečné možnosti, že jejich stoupenci vezmou spravedlnost do vlastních rukou," komentoval situaci den po útoku izraelský levicový deník Haarec.
Politické kolbiště čeká rozuzlení možná už tuto neděli, kdy pravidelně zasedá vláda i Kneset (parlament). Olmertova koalice totiž stojí na přízni náboženské strany Šás. Ta je pod velkým tlakem voličů, aby z vlády vystoupila.
A Gaza?
Izraelská armáda uzavřela po útoku Západní břeh Jordánu. Zároveň tam posílila silniční kontroly. V Gaze zatím žádné kroky nepodnikla.
Hamás nejprve útok slavil, pak se k němu přihlásil, poté otočil. Následoval tak ujištění neznámé organizace Osvobozující pluky mučedníka Imáda Mugníji (nedávno zavražděného vysoce postaveného člena libanonské šíítské organizace Hizballáh), že za akcí stojí právě ona.
Izraelská policie to svým tvrzením popřela. Útočník, bydlící ve východním Jeruzalémě a vlastnící tak izraelský identifikační průkaz, prý podle dosavadního šetření jednal sám.
Přesto bude mít jeho čin dopad i na přímořské pásmo, které Hamás od loňského léta plně ovládá. Obzvlášť, pokud se podíl islamistů na vraždění v ješivě potvrdí.
Drtivá izraeslká ofenzíva z minulého týdne, která za sebou nechala přes sto mrtvých Palestinců ukázala, že Izrael k vojenskému zásahu sahá i po méně tragických událostech, než je zabití osmi studentů v srdci symbolu náboženského sionismu.
