Kreml interpretuje tehdejší události jako ukrajinské odmítnutí nabídky na uzavření kompromisu, který mohl zastavit válku hned na začátku. Putin v rozhovoru s americkým komentátorem Tuckerem Carlsonem řekl, že Ukrajinci hodili dohodu a šanci na mír pod stůl.
Kyjev oponuje, že Rusko si představuje pod slovem kompromis jen ukrajinské ústupky. Každopádně rozhovory, které vedli během března a dubna 2022 zástupci obou stran nejprve v Bělorusku a Turecku, k žádné dohodě nevedly.
S odstupem času se objevují detaily o jednáních. S odvoláním na své zdroje zveřejnil nové informace časopis Foreign Affairs, podrobný rozbor obsahuje také kniha zpravodaje deníku Wall Street Journal Yaroslava Trofimova, který pochází z Ukrajiny. Výsledkem několika kol jednání je sedmnáctistránkový dokument, který ale zůstal nepodepsaný.
Z toho, co je známo z obsahu návrhů, vyplývá, že Rusové chtěli především zpřetrhat jakékoliv vazby Ukrajiny na Západ. Jako podmínku uzavření příměří či míru si stanovili, že jejich soused musí stát mimo veškeré vojenské bloky, tedy že se nesmí stát členem Severoatlantické aliance.
Dokument neřešil členství Ukrajiny v Evropské unii. Rusko sice oficiálně tvrdí, že Evropská unie mu nevadí tolik jako NATO, nicméně když chtěl na konci roku 2013 tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč podepsat Asociační dohodu s EU, Putin si ho "předvolal" do Moskvy a donutil ho k tomu, aby nepodepsal. Následně vypukly protesty v Kyjevě, které vedly k sesazení Janukovyče ukrajinským parlamentem.
Rusko chtělo Krym, Ukrajina odchod okupantů
Ruská delegace také na rozhovorech v Bělorusku a Turecku požadovala, aby Ukrajina udržovala početní stav své armády na 85 tisících vojáků a 324 tancích (jak právě k těmto číslům Rusko došlo, není jasné). Dále Moskva požadovala, aby ukrajinská armáda neměla rakety s doletem delším než čtyřicet kilometrů.
Krym měl být uznán za součást Ruska a okupovaná území východní Ukrajiny měla být předmětem debaty v budoucnosti. Kyjev navrhoval patnáctileté přechodné období na vyřešení statusu Krymu a odchod ruských vojáků z dalších okupovaných ukrajinských území. Na to ale ruská strana odmítala přistoupit.
"Jednalo se o tom, že garanty dohody byli stálí členové Rady bezpečnosti OSN - včetně Ruska - a Kanada, Německo, Izrael, Itálie, Polsko a Turecko," uvádějí autoři textu ve Foreign Affairs.
Ukrajinské zkušenosti s mezinárodními garancemi ale nejsou dobré. Když se Ukrajina v roce 1994 vzdala jaderných zbraní a předala je Rusku, v Budapešťském memorandu garantovaly její bezpečnost a nedotknutelnost hranic společně Rusko, Velká Británie a Spojené státy. Přesto Rusko v roce 2014 obsadilo Krym a jím podporovaní separatisté část východní Ukrajiny.
Devátého dubna 2022 přijel do Kyjeva tehdejší britský premiér Boris Johnson. Zelenského varoval, že Putin jakoukoliv dohodu prodá jako své vítězství a že bude žádat další ústupky. Na základě tohoto rozhovoru pak vznikla Ruskem široce šířená verze událostí, podle níž dohodu vlastně torpédoval Johnson a donutil Zelenského odmítnout. "Myslím si, že Rusové jen předstírali zájem o dohodu. V minulosti už mnohokrát použili podobnou taktiku," řekl později tehdejší francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian.
V té době se situace na bojišti pro Rusy nevyvíjela příznivě. Putinovi se nevydařila strategie bleskové války, okupanti nedokázali obsadit Kyjev ani Charkov a na začátku dubna se stáhli z Kyjevské oblasti a z blízkosti ukrajinsko-běloruských hranic. Odhalení masakru stovek civilistů v Buči pak zradikalizovalo ukrajinské veřejné mínění a posílilo v zemi přesvědčení, že vrahům je třeba se bránit a ne s nimi sedět za jednacím stolem.
Dva dny poté přijel do Moskvy jako první politik ze země Evropské unie rakouský kancléř Karl Nehammer. Po schůzce s Putinem prohlásil, že ohledně možnosti zastavení bojů na Ukrajině "není optimistický". Dva týdny poté přijel do Kremlu Guterres a dozvěděl se, že pro Lavrova a Putina rozhovory s Ukrajinou skončily.
