Johannesburg - Je jim okolo dvaceti, narodili se až po pádu apartheidu a nyní mohou poprvé vyrazit k urnám, aby rozhodli o osudu své země.
Výsledek středečních jihoafrických parlamentních voleb je ale podle mnohých tak jako tak známý předem. Znovu – už popáté v řadě - se moci ujme strana Africký národní kongres (ANC) prezidenta Jacoba Zumy.
Nicméně díky těmto mladým lidem země patrně stojí na začátku nové cesty. Starší generace, která si ještě živě pamatuje boj za svobodu, totiž ANC volí mnohdy podvědomě a z loajality. Proto může pro její řady být apartheidem "neposkvrněné" obyvatelstvo do budoucna velkou výzvou, připomíná The Guardian.
Volby mají ještě jeden primát. Jihoafričané jdou k urnám poprvé od smrti svého charismatického vůdce Nelsona Mandely, který zemřel loni v prosinci.
Průkaz má, ale řídit je příliš nebezpečné
K novým voličům se řadí i Nisha Lutchmanová, která s rodinou žije jižně od Johannesburgu. Spolu se sestrami vede malý podnik s cukrovinkami.
"Hodně věcí je teď v Jižní Africe lepších. Můžu kamarádit, s kým chci. Nemusím se bát, jaké jsou rasy, ale kriminalita je mnohem horší než tehdy," cituje dívku server BBC.
"Nemám svobodu. Nemůžu jít do obchodu, aniž bych si sundala šperky. Splnila jsem řidičské testy, ale z bezpečnostních důvodů jsem nikdy neřídila," dodává.
Více stran na kolbišti
ANC, jejíž vládu poskvrnily i korupční skandály, navíc pomalu roste protivník.
Zatímco jejím hlavním oponentem dlouhodobě zůstává pravicověji tržně zaměřená Demokratická aliance (DA) v čele s někdejší bojovnicí proti apartheidu Helen Zilleovou (v roce 2009 získala 16 procent hlasů), na levé straně politického spektra si pomalu budují pozice například Bojovníci za ekonomickou svobodu (Economic Freedom Fighters – EFF).
Jejich lídr - bývalý člen ANC - Julius Malema se inspiruje vystupováním dnes už zesnulého venezuelského prezidenta Huga Cháveze.
EFF loví sympatizanty ve stejných vodách jako ANC, jejíž voličskou základnu tvoří chudší vrstvy. Zhruba dvě třetiny jejich příznivců tvoří nezaměstnaní. EFF, která se inspiruje u Karla Marxe či Vladimira Iljiče Lenina, tvrdí, že ekonomická část Mandelovy revoluce ještě neskončila.
Kritici EFF namítají, že naplnění jejích slibů by státní pokladnu stálo neúnosné peníze a nejbohatší africký stát by to uvrhlo do bankrotu. Malema nicméně oponuje, že kapitalismus v Africe selhal, a to za dohledu západních mocností.
Kritický okamžik
Ekonomika v zemi stoupá pozvolna a podle mnohých se menšinová část obyvatelstva s bílou pletí má lépe než kdykoli předtím.
Bez práce je v zemi, která patří mezi nejvíce nerovné společnosti na světě, okolo poloviny mladého černošského obyvatelstva. Na druhou stranu se ale pomalu prosazuje i nová černošská střední třída.
"Nejkritičtější čas pro africká osvobozující hnutí nastává po 15 až 20 letech u moci. V tu chvíli dochází ke kritickému okamžiku kvůli nedostatečným změnám v ekonomickém systému," tvrdí politický ekonom Moeletsi Mbeki.
Tehdy jsme šli volit rádi...
"Každý chtěl volit. Každý byl šťastný," vzpomíná na volby z 27. dubna 1994 Elizabeth Kganyová. "Už to není to samé. Nevolíme rádi. Není to jako tehdy poprvé."
K letošním volbám se podle serveru The Nation zaregistrovala pouze třetina lidí z generace narozené po pádu apartheidu.
Elizabeth bydlí v Diepslootu, hustě obydlené nuzné zástavě o 12 kilometrech čtverečních na severu Johannesburgu, v jejíchž útrobách žije mnoho nespokojených mladých lidí, kteří jsou porevolučními výsledky zklamáni. Šest měsíců těhotná žena čeká už přes deset let na dům, který jí vláda přislíbila.
Dodnes bylo například zpátky černošskému obyvatelstvu navráceno pouze sedm ze slíbených 30 procent zemědělské půdy. Původní termín přitom vypršel už před 15 lety.
