|
Socha svobody s lebkou místo tváře a další nelichotivé kresby a nápisy na adresu USA lemují areál bývalého amerického velvyslanectví v Teheránu.
Zdmi a dráty obehnaný komplex na Talekáního ulici kdysi změnil tvář Blízkého východu. Během islámské revoluce v roce 1979 sem vtrhli mladí radikálové a drželi americké diplomaty v zajetí přesně 444 dní.
Místu se oficiálně přezdívá "Špionážní doupě," protože ve sklepeních Íránci nalezli dokumenty o snaze Američanů udržet u moci šáha a zabránit (vůči nim) nepřátelské islámské revoluci.
Dovnitř? Ani náhodou
Slogany na zdi ujišťují USA o jejich porážce v dalších válkách.
Ale teď to tu zrovna válečně nepůsobí. V poloprázdném objektu sídlí jedna islámská dobročinná nadace. Strážní věže osiřely. Revoluční gardisté, tehdy hlídající chodník se samopaly, dávno zmizeli.
Ve vrátnicí sedí osamocený mladík, který znuděně mávnutím ruky odmítá žádost o návštěvu areálu. Hned vedle zdi je autobusová zastávka. Skoro to vypadá, jakoby ambasáda znovu čekala na staronové osazenstvo.
Ostatně - obrysy amerického znaku před hlavním vchodem jsou stále zřetelné, ač od neslavného konce tohoto velvyslanectví uplynulo už sedmadvacet let.
K návratu však v nejbližší době pravděpodobně nedojde. Pokračování jaderného programu - přes mezinárodní protesty a podezření, že může být využit k sestrojení jaderné bomby - unášejí nynější Írán opačným směrem.
Vzpomínky na předchozí válku
Studentka Šadí, která nechce uvádět své příjmení, nepatří k zastáncům současné vlády nejvyššího vůdce Alího Chameneího a prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Bojí se ale, že zažije další válku. Narodila se v roce 1980, kdy začal konflikt s Irákem. Trval osm let, takže její dětství poznamenaly bomby a televizní záběry mrtvých vojáků a zničených měst.
"Mnoho Íránců nepovažuje jaderný program za zvlášť závažnou záležitost. Spíše mají každodenní starosti jak se uživit, když je ekonomická situace tak špatná. Ale obávám se, že Američané na nás mohou zaútočit. Jen doufám, že se tak šíleného rozhodnutí neodváží," tvrdí Šadí.
Stopy předchozí války jsou nejlépe vidět na rozsáhlém hřbitově Behešte Zahra na jižním předměstí Teheránu. Pohřbeno je tady na 200 tisíc Íránců, kteří zahynuli během konfliktu s Irákem.
Je to obrovský památník, plný vystavených fotografií, íránských vlajek, květin, citací z Koránu a odkazů na mučednickou smrt šíitského imáma Husajna ze sedmého století, jehož kult je v Íránu velmi silný.
S mikrofonem v parlamentu
Na válku s Irákem odkazuje i poslanec íránského parlamentu (Madžlesu) Ahmad Bolukčián, který během přestávky v jednání poskytl rozhovor Aktuálně.cz.
Íránský politický systém
- Írán je teokracií, vedenou šíitským muslimským duchovenstvem. Vychází z principů, které sepsal ajatolláh Chomejní v knize Velájate Fakíh (Vláda duchovních).
- Ústavním činitelem s největšími pravomocemi je nejvyšší vůdce. Ten je šéfem ozbrojených sil a má právo jmenovat i odvolat hlavní soudce, vedení Revolučních gard (ozbrojené milice ve službách režimu), šéfy televizí a rozhlasu.
- Vůdce má ve všech otázkách právo veta, v zásadě se nic nemůže změnit bez jeho souhlasu.
- Prezident je volen v přímém hlasování. Má určité pravomoci na ekonomickém poli, kontroluje rozpočet a jmenuje šéfa centrální banky.
- Jakékoliv rozhodnutí prezidenta, vlády i parlamentu však může vetovat či vrátit k dalšímu projednávání buď nejvyšší vůdce, nebo takzvaná Rada dohlížitelů.
- Radu tvoří dvanáct duchovních a právníků, z nichž polovinu jmenuje nejvyšší vůdce a polovinu představitelé justice. Rada rozhoduje o tom, zda jakékoliv zákony či rozhodnutí jsou v souladu s islámem.
- Rozhoduje také o tom, kdo se smí zúčastnit voleb. Často vyřazuje kandidáty, které považuje za neloajální nebo nábožensky vlažné.
- Parlament má 290 poslanců. Jeho moc je však omezena právy veta, která mají nejvyšší vůdce a Rada dohlížitelů.
"Máme za sebou strašnou válku s Irákem, kde proti nám de facto bojovaly i USA a celý svět. Nechceme nikoho napadnout a nikomu škodit. Jsme ti poslední,kteří by to chtěli. Víme, co je válka," říká poslanec a dodává: "Chceme jen to, na co máme právo. A jako každá jiná země, která podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, máme právo na vlastní atomovou energii."
V ultramoderní budově, jejíž interiér spíše připomíná inovovanou, prostornější verzi kosmické lodi Enterprise, ale zrovna zuří debata na úplně jiné téma. Poslanci se hádají o znění nového zákona o zdravotním pojištění.
- Fotografii parlamentu i hřbitova Behešte Zahra naleznete ve fotogalerii
Nejednotný parlament
Podle Bolukčiana se zákonodárný sbor věnuje jadernému sporu méně, než by v zahraničí očekávali. Většina debat se vede spíše na ekonomická témata. Připouští, že parlament není zcela jednotný.
"Někteří poslanci jsou pro to, abychom Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, která jde proti nám, úplně bojkotovali a odvolali náš podpis pod Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Domnívám se ale, že bychom spíše měli využít práv, které nám Smlouva dává," tvrdí poslanec z provincie Chorásán na severovýchodě země.
V parlamentu mají po posledních volbách převahu kandidáti podporující tvrdou linii prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Reformisté, kteří usilovali o lepší vztahy se zahraničím a o jistou míru demokratizace země, hlasování z části bojkotovali a z části přišli o své voliče, zklamané z neustálého marného čekání na změny.
Změnu naopak tvrdě prosazuje bývalý studentský vůdce Abdollah Momení: muž, který byl za své názory více než rok ve vězení.
- Přečtěte si příběh Abdollaha Momeního - ZDE.
- Poslechněte si, co si Momení myslí o současném stavu své země.
Privatizace pro chudé
Voličstvem Ahmadínežáda jsou především chudší Íránci, kteří slyšeli na jeho sliby o spravedlivém přerozdělení bohatství ve prospěch nižších vrstev.
To má brzy začít, vláda připravuje rozsáhlou privatizaci státních podniků. Majetek má být v akci, vzdáleně některými znaky připomínající československou kupónovou privatizaci, rozdělen mezi dvacet miliónů lidí.
Na rozdíl od Československa to má být ale právě ta nejméně majetná vrstva obyvatelstva.
"Lidé hlasovali pro Ahmadínežáda kvůli vysokým cenám, ne kvůli jadernému programu nebo odmítání vztahů s Amerikou. Pokud své ekonomické sliby v dohledné době nesplní, ztratí o něj zájem," myslí si politický analytik Násir Hasíjan-Džazí.
Ať už je popularita prezidenta vysoká či nízká (každý Íránec tvrdí něco jiného - většinou podle toho, zda k němu sám má či nemá sympatie), jeho fotografie v Teheránu k vidění nejsou.
Na stěnách v úřadech, restauracích a obchodech visí pouze tváře vůdce islámské revoluce ajatolláha Chomejního a jeho současného nástupce Alího Chameneího. Na prezidenta už místo nezbývá.
