Teherán - S prvními americkými Tomahawky, které dopadnou na Sýrii, budou íránští politici řešit velké dilema.

Udělat něco pro svého pevného spojence Bašára Asada, pokusit se zatáhnout do konfliktu Izrael, nebo odsoudit intervenci jen slovně?

Mezi syrským a íránským režimem existuje pevné pouto. V osmdesátých letech minulého století byla Sýrie jedinou arabskou zemí, která podpořila Írán ve válce s Irákem, společně Damašek a Teherán stojí za libanonským Hizballáhem v jeho odporu proti Izraeli. Nyní Asadovi íránská vláda poskytuje velké půjčky.

Írán je šíitská země, Asad a většina špiček jeho režimu jsou alávité, kteří se hlásí k šíitskému islámu. Tento fakt strategické partnerství ještě stvrzuje.

Pokud se Asad ocitne v nebezpečí, íránské vládě bude hrozit ztráta spojence.

Dosavadní výroky íránských představitelů jsou ale překvapivě zdrženlivé. Radikálové z řad důstojníků Revolučních gard - elitních oddílů armády a hlavní opory režimu - sice vyhrožují válkou na celém Blízkém východě a zničením Izraele, ale politici používají jiný jazyk.

Nedávno zvolený prezident Hasan Ruhání, který nahradil ve funkci bojovného Mahmúda Ahmadínežáda, řekl ve středečním projevu: "Jakákoliv dobrodružná politika v regionu ohrozí jeho stabilitu, jako i stabilitu celého světa."

Žádné hrozby odvetou, žádné výhrůžky Izraeli

Ministr zahraničí Muhammad Džavád Zaríf kritizoval Asada, což je z úst íránského politika naprosto netypické. "Domníváme se, že syrská vláda udělala vážné chyby," uvedl ministr pro týdeník Aseman a dodal, že jediným řešením syrského konfliktu je diplomacie.

Vůbec nejdále zašel bývalý prezident Hášimí Rafsandžání. Ten dokonce obvinil Asadův režim z použití chemických zbraní v Damašku. Jeho slova zveřejnila íránská tisková agentura Irna, v opravené verzi je potom změnila.

Pro Íránce jsou chemické zbraně citlivou věcí. Irák proti íránským vojákům nasadil yperit během války v letech 1986 a 1988.

Americké dilema

V Obamově administrativě a v Kongresu se střetávají dva pohledy na Írán ve světle vývoje v Sýrii.

Ten první: Pokud nezareagujeme tvrdě na syrské použití chemických zbraní, Íránci získají dojem, že jim projde jaderné vyzbrojování. Ten druhý: S Teheránem se stále lze dohodnout o jeho jaderném programu, a pokud zaútočíme na Sýrii jakožto íránského chráněnce, bude s dialogem konec a Íránci naopak získají přesvědčení, že jen jaderná bomba je může ochránit od podobného osudu.

Nový íránský prezident Ruhání má v programu hlavně zlepšení ekonomiky. K tomu vede cesta přes zrušení mezinárodních sankcí, uvalených na islámskou republiku kvůli jejímu jadernému programu.

Americký útok na Sýrii by šance na dohodu o zrušení sankcí oddálil, jakkoliv je málo pravděpodobné, že by došlo k přímé vojenské konfrontaci mezi americkými a íránskými ozbrojenými silami.

Americké zpravodajské služby ale podle deníku Wall Street Journal odposlechly rozhovor mezi nejmenovaným íránským činitelem a zástupci radikálních šíitských ozbrojených milic v Iráku. Vyplývá z něj, že milice mají v případě zásahu v Sýrii zaútočit na "americké zájmy" v Iráku.

Blízkovýchodní expert Michael Young, který žije v Bejrútu, soudí, že íránská odpověď bude záviset na síle amerického úderu.

"Pokud úder bude omezený, potrvá několik dnů a nevychýlí situaci v občanské válce ve prospěch rebelů, Teherán zřejmě nezasáhne. Pokud však intervence bude dlouhá a ohrozí přežití režimu, budou Íránci zvažovat reakci. Nejspíše by požádali Hizballáh, aby raketami ostřeloval Izrael."