Bali - Indonésie byla organizátorem teroru, který si na sklonku tisíciletí mezi obyvateli Východního Timoru vyžádal 1500 obětí a před nímž uteklo na 300 tisíc lidí.
Tvrdí to zpráva komise, kterou vyšetřováním oněch událostí pověřili společně Východní Timor a Indonésie.
"Jménem vlád Indonésie a Východního Timoru oznamujeme hlubokou lítost všem stranám a obětem, které přímo nebo nepřímo utrpěly fyzickou a psychickéou újmu," citovala agentura Reuters ze společného prohlášení obou států.
Ačkoliv nejde o oficiální omluvu a prohlášení je společné, uznáním zprávy Jakarta poprvé přiznala, že za masakry timorských civilistů stojí právě ona.
Přesvědčování po indonésku
Důvodem násilí v jedné z nejchudších oblastí Asie bylo referendum v srpnu 1999, ve kterém se obyvatelé Východního Timoru rozhodovali mezi nezávislostí a autonomií v rámci Indonésie.
Řádění proindonéských paravojenských jednotek je mělo přesvědčit, aby zvolili druhou možnost. 78,5 procenta obyvatel ostrova se však vyslovilo pro odtržení a milice je začaly masakrovat.
Teroru učinilo konec až vyslání mezinárodních jednotek vedených Austrálií.
Ne amnestii
Podle televize Al-Džazíra je slovník indonésko-východotimorské Komise pro pravdu a přátelství (CTF) mnohem ostřejší, než se očekávalo.
Z organizování násilí a finanční podpory paravojenských jednotek viní indonéskou armádu, policii i civilní administrativu. Třísetstránková zpráva mluví o zločinech, které zahrnují vraždy, znásilnění, mučení, nelegální věznění a násilnou deportaci.
"Úhrnem: hrubé porušování lidských práv spáchané na stoupencích nezávislosti ve Východním Timoru roku 1999 představovalo organizovanou násilnou kampaň," stojí ve zprávě, která doporučuje, aby byli viníci pohnáni před soud.
"Komise učinila závěr, že by amnestie nebyla v souladu s jejími cíli obnovení lidské důstojnosti... tudíž komise nečiní pro amnestii žádná doporučení," píše se tu.
Indonésie však odmítá nejen formální omluvu, ale i soudní procesy. Podle ministra obrany Jowona Sudarsona totiž cílem zprávy není soudit, ale "usmířit obě země".
Staří (ne)přátelé
Východní Timor byl až do roku 1975 portugalskou kolonií, na konci listopadu toho roku se stal na devět dní samostatným, pak byl ale obsazen indonéskou armádou a následovala brutální okupace.
Přesný počet jejích obětí není znám, odhady se pohybují od jednoho sta až po 250 tisíc, tedy mezi jednou sedminou a jednou třetinou populace. Východní Timor se stal nezávislým až roku 2002.
Pikantní je, že zprávu komise v úterý na Bali společně převzali bývalí protivníci. Indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono sloužil několikrát ve Východním Timoru a byl nařčen - ale nikoli obžalován - z válečných zločinů.
Východotimorský prezident José Ramos-Horta byl jedním ze zakladatelů a mezinárodním mluvčím indonéského hnutí za nezávislost. Roku 1996 za své snahy získal Nobelovu cenu míru.
Jakožto hluboce věřící katolík už také několikrát vyzval k usmíření mezi oběma zeměmi. Když loni zemřel indonéský prezident Suharto, který anexi Východního Timoru nařídil, prohlásil Horta, že se bude modlit za spásu jeho duše.
