* Tonymu Blairovi se vidina prezidentsví EU vzdaluje * Tento měsíc bude jmenování prezidenta věnován speciální summit * Spekuluje se o premiérech Nizozemska, Lucemburska i Švédska
Praha - Schválení výjimky pro Českou republiku přiblížilo poslední tečku za ratifikací Lisabonské smlouvy. Evropští lídři očekávají, že této poslední tečky - tedy podpisu českého prezidenta Václava Klause - se dočkají do konce roku.
Už minulý týden ale na summitu řešili, kdo by se měl stát historicky prvním prezidentem Evropské unie. Funkce europrezidenta bude uvedena v život právě Lisabonskou smlouvou.
A ukazuje se, že jednání budou obtížná. Pro některé vhodný kandidát je pro jiné nepřijatelný.
Výsledek bruselského summitu byl velkou ranou pro britského premiéra Tonyho Blaira.
Víceméně převládlo přesvědčení, že prezidentem by měl být politik ze země, která zavedla euro a je v takzvaném schengenském prostoru volného pohybu osob a zboží. Takových zemí je šestnáct, ale Velká Británie mezi nimi není.
Bývalý premiér a předseda Labouristické strany nemá jednoznačnou podporu ani u levicových kolegů v EU. Mnozí mu stále zazlívají, že v zahraniční politice byl příliš blízký Georgi Bushovi a podpořil válku v Iráku. Doma na ostrovech jej zase nechtějí konzervativci.
Převládá názor, že prezidentem by měl být pravicový politik, zatímco post "ministra zahraničí" Unie by připadl zástupci levice.
Není bez zajímavosti, že například Poláci by podle průzkumu zveřejněného deníkem Rzeczpospolita rádi viděli jako hlavu EU německou kancléřku Angelu Merkelovou. Dostala nejvíce hlasů - 28 procent. A 7 procent Poláků by evropským prezidentem volilo Václava Klause.
Projděte si přehled mužů a jedné ženy, kteří mají reálnou šanci a jejichž jména v Bruselu padají.
Jean-Claude Juncker
Lucemburský premiér už naznačil, že o funkci má zájem. Prezentuje se jako muž konsensu. Podle něj by EU neměla vést výrazně profilovaná politická osobnost, ale především schopný vyjednavač.
Čtyřiapadesátiletý politik je zkušeným evropským harcovníkem, podílel se na textu Maastrichtské smlouvy z roku 1992 a na vytvoření eura.
Fredrik Reinfeldt
Švédský premiér je předsedou Rady EU během současného půlročního švédského předsednictví Evropské unie. Švédské předsednictví je v Bruselu i dalších evropských metropolích hodnoceno na rozdíl od českého jako výborné, a proto se začíná hovořit o Reinfeldtovi jako o možném europrezidentovi.
Čtyřiačtyřicetiletý politik v roce 2006 ve Švédsku ukončil dlouhodobou nadvládu levice, k jeho prioritám patří boj proti klimatickým změnám. Nevýhodou pro něj může být fakt, že jeho země nezavedla euro. Švédové evropskou měnu v referendu před šesti lety odmítli.
Wolfgang Schüssel
Čtyřiašedesátiletý bývalý rakouský kancléř stál v čele vlády své země sedm let. V evropské politice se pohybuje už velmi dlouho, ministrem byl poprvé již před dvaceti lety. Má podle agentury Reuters velmi dobré vztahy s Angelou Merkelovou a mohl by počítat s její podporou.
Uškodit mu může skutečnost, že v roce 2000 i přes protesty ostatních zemí EU sestavil vládu s krajně pravicovou Stranou svobodných Jörga Haidera.
Guy Verhofstadt
Dlouholetý belgický premiér byl kandidátem na předsedu Evropské komise. Přednost ale dostal José Barroso kvůli tomu, že Verhofstadta nechtěla Británie. Podle Londýna prosazuje federalizaci EU a vytvoření evropského superstátu. V roce 2003 byl rozhodným odpůrcem války v Iráku.
Jan Peter Balkenende
Podle zdrojů v Bruselu může mít velké šance, protože nikomu výrazně nevadí a má dobré vztahy se všemi politiky důležitých zemí Unie.
Křesťanský demokrat vede nizozemskou vládu už sedm let, při sporech v EU vystupuje často jako prostředník. Zvýšil prestiž a postavení Nizozemska v Unii.
Bertie Ahern
Osmapadesátiletý irský expremiér se podílel na vzniku neúspěšné Evropské ústavy v době irského předsednictví EU. Mezi politickými špičkami řady zemí je oblíbený.
V roce 2008 však rezignoval na funkci ministerského předsedy kvůli obviněním z korupce vůči jeho spolupracovníkům.
Paavo Lipponen
Osm let byl finským premiérem. Je považován za dobrého vyjednavače a muže "konsensu." Je ovšem sociálním demokratem, na prezidentský post se počítá spíše s pravicovým politikem.
Lipponen je velkým zastáncem výstavby jaderných elektráren, ale zároveň dělal poradce ruskému plynárenskému gigantu Gazprom. Za to jej kritizovala polská vláda.
Vaira Vike-Freibergová
Jediný kandidát z nových členských zemí EU, tedy postkomunistických států. Bývalá lotyšská prezidentka je mezinárodně uznávanou profesorkou psychologie, do své rodné země se jednasedmdesátiletá žena vrátila z dlouhodobé emigrace v Kanadě.
Podobně jako Blair podporovala válku v Iráku, její zvolení by patrně neudělalo velkou radost Rusku.
