Tel Aviv - Svět bude mít možnost seznámit se s dosud nepublikovanými zápisky světového literárního velikána - německy píšícího židovského autora Franze Kafky a jeho nejlepšího přítele Maxe Broda. 

Ten nesplnil Kafkovo poslední přání a jeho nepublikovaná díla zachoval pro další generace.

Soud v izraelském Tel Avivu totiž projednává dědický spor o majetková práva na dílo, které Max Brod proti Kafkově vůli odvezl z Prahy těsně před příchodem Němců.

Kromě románů Amerika, Proces a Zámek a několika povídek mají být součástí předmětného dědictví také dosud nepublikované deníky Kafky a Broda, i jejich vzájemná korespondence.

Rukopisy obestřené tajemstvím dosud ležely v soukromých bankovních trezorech dědiček ve Švýcarsku a Izraeli.

Profesor němčiny z oxfordské univerzity Ritchie Robertson, kterého oslovila agentura Reuters, vysvětluje, že z hlediska literárního bádání budou mít největší cenu zápisky dlouholetého Kafkova přítele Maxe Broda. Mohly by totiž pomoci dotvořit Kafkův profesní i osobní životopis.

"Zřejmě nejzajímavější budou deníky Maxe Broda, který v nich v podstatě sepisoval Kafkův životopis. Některé životopisné pasáže už známe, ale určitě jich je víc," neskrývá nadšení Robertson.

Na takový proces by byl Kafka hrdý

Samotný dědický spor působí dojmem, upozorňuje agentura Reuters, jakoby jej zinscenoval sám Kafka. 

Soudní jednání probíhá v malé temné místnosti, kam se sotva vejde deset zúčastněných advokátů.

Za několik měsíců trvání procesu soud ještě nestihl přistoupit k vlastnímu jednání - řeší pouze procedurální záležitosti a advokáti už se prý odborné disputaci několikrát ztratili a museli se zeptat, o čem je vlastně řeč.

Na jedné straně stojí Izraelské národní muzeum, na druhé dcery Ester Hoffové - Brodovy sekretářky, která měla podle některých indicií s Kafkovým přítelem milenecký poměr.

Spor se týká rozdílné interpretace Brodovy poslední vůle. Podle ní totiž mělo jeho i Kafkovo dílo skončit v muzeu v Jeruzalémě, Tel Avivu nebo jinde ve světě, což není příliš jasná specifikace. 

Podle Izraelců tím je myšleno, aby bylo umístěno v některé z židovských institucí. Dcery Ester Hoffové ale trvají na tom, aby byla část dědictví uskladněna v Německu. Něco takového je však podle Izraelců nepřístupné.