Liwy se rozhodla svěřit, jaké je žít s virem HIV, a deníku Aktuálně.cz se podařilo ve spolupráci s Člověkem v tísni její svědectví získat.
Když mi bylo teprve 17 let, zjistila jsem, že jsem otěhotněla a zároveň jsem se nakazila virem HIV. Musela jsem odejít ze střední školy, a i když jsem byla té době už ve druhém ročníku, k závěrečným zkouškám jsem se už nedostala.
Když má rodina a přátelé zjistili, že jsem se nakazila virem HIV, nechtěli se mnou ani s mým novorozeným synem Remi-Joe mít nic společného. Řekli mi, abych odešla. Pouze moje babička se mě tenkrát zastala a pomohla mi. Tehdy jsem jen čekala na to, až zemřu. Žít v naší vesnici jako HIV pozitivní pro mě bylo velice obtížné.
Tato slova napsala Liwy v dopise, kterým uvádíme její deníčky, v nichž popisuje svůj příběh. Vypráví v něm, jaké to je žít s AIDS v nejpostiženější části světa - v Africe. Namibie, kde Liwy žije, patří k zemím, jež jsou touto nemocí nejvíce zasaženy.
Celý dopis od Liwy si můžete přečíst ZDE
První část deníčků přineseme už zítra 1. prosince, který je mezinárodním dnem boje proti AIDS.
V pátek od 11:00 hodin bude navíc na vaše otázky týkající se Afriky a AIDS odpovídat ředitelka namibijského projektu společnosti Člověk v tísni Kateřina Verchuša - více si přečtěte ZDE
Už nyní přinášíme exkluzivní rozhovor, který Liwy poskytla.
A: Proč jste se rozhodla psát deník?
Protože doufám, že díky němu lidé v České republice poznají, co to je HIV, když u člověka propukne naplno. Že na mém příběhu pochopí, jaké to je s virem žít a jak zacházet s lidmi, kteří jsou nakaženi.
Je velmi důležité, aby se hlavně mladí lidé dokázali správně rozhodovat. Zvlášť rozhodnutí týkající se začátku sexuálního života a bezpečného sexu mívají pro další život mnohdy nepříjemné důsledky. V konečném důsledku to je váš vlastní život. Není to život vaší matky ani vašeho kamaráda či kamarádky. Je to váš vlastní život, o který se musíte postarat a za který jste zodpovědní.
Já velmi věřím v to, co dělám. Jsem si jistá, že mohu změnit svět. Mohu to tak říct, protože jsem již mnoho změn viděla na vlastní oči. Můj syn je má inspirace a má motivace. Vše, co dělám, dělám proto, aby se on měl lépe. Chci, aby můj syn žil v lepším světě.
A: Co dělat, když člověk zjistí, že je HIV pozitivní?
Nejdůležitější je schopnost smířit se s tím, že zbytek života strávíte s virem. Je to ale také ta nejobtížnější část. Jakmile jednou přijmete ten fakt, že jste pozitivní, naučíte se, jak s virem žít.
Od té doby, co jsem já sama dokázala přijmout, že budu žít s virem, se cítím velice silná. Vím, že virus dokáži kontrolovat. Díky němu jsem získala mnohem větší kontrolu nad svým životem. Jsem schopná lépe říct, co chci, po čem opravdu toužím, a dokážu toho snáze dosáhnout.
A: Jak se vlastně daří vašemu synovi?
Mému synovi jsou tři roky a byl diagnostikován jako HIV negativní. Byla jsem neskutečně šťastná, když jsem se to dozvěděla. Každý den se probouzím odhodlaná dál bojovat. Můj syn mi dává sílu. Dává mi naději a já chci všem lidem na světě vzkázat, že mít HIV není konec! Život pokračuje dál.
A: Přistupují k HIV jinak muži a ženy?
Z vlastní zkušenosti vím, že ženy mnohem otevřeněji než muži hovoří o citlivých tématech. A je patrné, že mladí lidé chtějí o těchto věcech hovořit, o HIV hodně přemýšlejí. Bohužel však často nemají kolem sebe nikoho, s kým by si o tom mohli popovídat. Mladí lidé chtějí hovořit s lidmi, kteří jsou v podobné životní situaci, s jinými mladými lidmi, kteří jim dokážou porozumět.
A: Co víte o České republice?
O České republice toho, přiznám se, mnoho nevím. Mám ale zkušenost ze Švédska. Tam jsem byla velmi překvapena tím, jak mladí lidé ignorují HIV a AIDS. Lidé se tam HIV neobávají. Domnívají se, že jich se to nemůže týkat. Jenže já vím, že HIV se může dotknout kohokoliv. Pokud nebudete obezřetní a velmi opatrní, žijete neustále s rizikem, že se můžete kdykoliv nakazit.
Ptala se Zdenka Hauková
Společnost Člověk v tísni působí v Namibii od roku 2003. Ve městě Keetmanshoop na jihu Namibie zřídil komunitní centrum a chráněnou dílnu pro lidi z rodin postižených HIV/AIDS nebo tuberkulózou. Ta vyrábí tradiční výrobky z korálků, skořápek ze pštrosích vajec, ozdobné tašky a látkové hračky. V dílně je zaměstnáno sedmačtyřicet žen a tři muži ze slumu Tseiblaagte. Tato práce je pro ně jediným zdrojem příjmů.
V oblasti jižní Namibie panuje obrovská nezaměstnanost. V zemi roste počet sirotků, jejichž rodiče zemřeli většinou na AIDS nebo tuberkulózu. Celkem je v Namibii smrtícím virem HIV nakaženo asi 20 procent veškerého dospělého obyvatelstva a země patří mezi jednu ze šesti zemí světa nejvíce postižených epidemií HIV/AIDS. Společnost Člověk v tísni realizuje v Keetmanshoopu také program psychosociální podpory pro rodiny a jednotlivce postižené tuberkulózou a HIV/AIDS. Uvedené projekty budou minimálně do roku 2008 financovány z prostředků fondu zahraniční rozvojové spolupráce vlády České republiky.
