Foto: Shutterstock

Zemní plyn tvoří jednu pětinu celkových zdrojů energie, kterou státy Evropské unie ročně spotřebují. V Česku je poměr plynu v energetickém mixu o něco nižší, konkrétně 16,7 procenta. Největším zdrojem energie je pro Evropany i přes rostoucí podíl obnovitelných zdrojů stále ropa a ropné produkty, v roce 2019 tvořily více než třetinu spotřebované energie.

Plyn je však nutné téměř výhradně dovážet. Do Evropy v současnosti přichází dvěma způsoby - plynovody a prostřednictvím námořních tankerů. Plynovody dováží plyn z Ruska, Norska a z Alžírska, tankery umožňují dovézt surovinu i ze vzdálenějších lokalit, jako jsou USA a Katar. Je to možné díky změně skupenství - plyn se zkapalňuje a ve formě LNG se přečerpává v přístavních terminálech.

Jak však ukazuje následující graf, podíly dovozu zkapalněného plynu LNG ze zámoří jsou malé - důvodem je výrazně vyšší cena a dopravní náklady. Naprosto klíčovým dodavatelem je tak pro Evropu Rusko - jeho podíl na dovozu je bezmála poloviční.

Rusko využívá k vývozu plynu do Evropy masivní sítě v minulosti vybudovaných kapacitních plynovodů. Představují nejekonomičtější způsob dopravy a Moskva se prostřednictvím nových projektů snaží kapacitu ještě více zvýšit a pokud možno minimalizovat počet tranzitních zemí, kterým musí za transport platit poplatky.

Norsko

Nord Stream

Jamal (polská část)

Ukrajinský tranzit

Turkstream

TANAP

Libye

Alžírsko

Námořní dovoz

Kliknutím do mapy si zobrazíte podrobnosti.

Mapa ukazuje nejvýznamnější plynovody vedoucí do Evropy. Největší část plyne z Ruska čtyřmi hlavními proudy - podmořským potrubím Nord Stream, transsibiřským plynovodem Jamal, sítí plynovodů vedoucích přes Ukrajinu a novějším černomořským TurkStreamem. Nejvíc plynu jde právě přes Ukrajinu, a to plynovodem Bratrství. Jeho roční objem je zhruba 100 miliard metrů krychlových.

Tento graf vycházející z dat Eurostatu a think-tanku Bruegel ukazuje objemy přepravené suroviny u jednotlivých plynovodů vedoucích plyn z Ruska. Nabízí srovnání maximální i minimální přepravy mezi roky 2015 a 2020 a novější data z loňska. Právě na nich je patrný výrazný propad importu ruského plynu pokračující i v prvních týdnech roku 2022.

Proč začala cena plynu prudce růst

Následující graf pak ukazuje celkové množství dodaného zemního plynu do EU a umožňuje si výběr omezit i na zdrojové země jednotlivě. Křivky minima a maxima jsou pak opět tvořeny z průměrných týdenních hodnot mezi lety 2015 a 2020. Z čísel je vidět, že dovoz zemního plynu z Ruska spadl na konci loňského roku na nejnižší úroveň v posledních pěti letech. A nedostatek vždy zvyšuje cenu.

Z uvedených grafů vyplývá, že role Ruska je v evropském plynovém byznysu zásadní. Ovlivňuje cenu na velkoobchodním trhu a tím i to, kolik platí koncoví zákazníci. “I když Gazprom stále plní své smluvní závazky, jsou jeho dodávky oproti minulosti značně nižší a to zvyšuje cenu plynu,” uvádí pro Aktuálně.cz Simone Tagliapietra, vědecký pracovník a analytik evropského think-tanku Bruegel.

Jak však upozorňuje energetický analytik společnosti ENA Jiří Gavor, vinit ruský Gazprom z veškerých současných problémů s rekordně rostoucími cenami by nebylo správně. “Mizerná příprava na zimu byla podle něj dílem nejen Gazpromu, ale i evropských dodavatelů a obchodníků,” říká Gavor. Zároveň zmiňuje slabou větrnou sezonu na severu Evropy, která snížila dodávky elektrické energie a musely ji tak doplnit plynové elektrárny. Ty poptávku po plynu ještě zvýšily.

Cenu šponují nahoru i nedoplněné zásobníky

Existuje však ještě jeden faktor, který má na rostoucích cenách svůj díl. Samotný dovoz plynu plynovody by totiž obrovskou zimní poptávku po teple uspokojit nedokázal. Proto si distributoři a prodejci během léta doplní zásobníky, ze kterých potom v zimě surovinu čerpají. Ruský Gazprom si v západní Evropě zásobníky pronajímá, jak však ukazují další data v grafu níže, v uplynulé letní sezoně je oproti jiným rokům nedoplnil. I tím tak ovlivnil cenu plynu, protože právě množství v zásobnících je faktorem, který analytici sledují. Hrozící nedostatek tak cenovku suroviny dále zvyšuje.

“Aktuálně jsou úložiště o třetinu prázdnější, než jak bývá touto roční dobou zvykem,” uvádí Tagliapietra. Gazprom vysvětluje menší dodávky omezenou těžbou, podle Tagliapietry je však patrné, že se ze strany Ruska jedná o záměr. “Z ruské strany jsme svědky prohlášení, která skutečně vyvolávají pocit, že se jedná o politické využití situace.”

Konkrétně vidí tři možné důvody, proč Gazprom nedoplnil zásobníky dostatečně a čeho tím chce dosáhnout. Prvním z nich je tlak na německé úřady, které oddalují povolení provozu plynovodu Nord Stream 2. Z vyjádření ruské strany je jasné, že pokud by byl Nord Stream 2 povolen, mohou okamžitě zvýšit dodávky plynu do Evropy.

Jako druhý důvod vidí Tagliapietra snahu Ruska donutit Evropu vrátit se ke dlouhodobým smlouvám dodávek plynu. Evropa se z nich snaží v posledních letech vyvázat, podle Tagliapietry by však tato nestabilní situace mohla úřady donutit se k nim zase vrátit. To by bylo pro Rusko výhodné, dostali by záruku pravidelného odbytu plynu na další roky.

Evropská unie se dlouhodobým závazkům podle Gavora snažila v poslední době vyvarovat, protože byly méně cenově výhodné než nákupy na volném trhu.

Dominantní část plynu a elektřiny, která se v Evropě spotřebuje, se nyní nakupuje na spotovém trhu. V Česku to je podle Gavora 100 procent nákupů. To znamená, že je transakce provedena ihned na základě aktuální ceny, která je ovlivněna nabídkou a poptávkou. Může tedy zásadně kolísat. “Nicméně v krizových dobách, jaké právě nyní prožíváme, se ukazuje, že určitá míra zajištění dodávek dlouhodobým kontraktem pomáhá tlumit cenové šoky,” vysvětluje Gavor výhody dlouhodobých smluv.

Do třetice pak v ruské plynové strategii může podle Tagliapietry hrát roli i aktuální situace mezi Ruskem a Ukrajinou. Rusko si podle něj možná chtělo vytvořit silnou páku, aby v případě útoku na Ukrajinu nebyla reakce Evropy vzhledem k důležitosti dodávek ruského plynu tak tvrdá.

Půjde to i bez ruského plynu, věří Evropa

Právě riziko konfliktu na Ukrajině je vedle nižších dodávek a nedoplněných zásobníků dalším faktorem, který aktuální cenu plynu ovlivňuje.

Evropa se bez ruského plynu v případě války na čas obejde. Ekonomiku to však zabolí

Jiří Gavor říká, že pokud k útoku Ruska nedojde, zimu přečkáme a v polovině roku se spustí provoz Nord Streamu 2. To zvýší množství dodávaného plynu a jeho ceny klesnou.

Kdyby však k útoku došlo, Evropa uvalí na Rusko tvrdé ekonomické sankce a předpokládá se, že by následovalo zastavení všech ruských dodávek plynu do Evropy. “Evropa by se ocitla nejen v bezpečnostní, ale i v plynové krizi,” upozorňuje Tagliapietra.

Jak ovšem uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, Evropská unie by byla schopna další omezení dodávek ruského plynu zvládnout. Taková situace by ovšem podle Tagliapietry vyžadovala omezení průmyslové výroby například na čtyři dny v týdnu a zároveň by Evropa po vyčerpání zásobníků musela kupovat dražší LNG, což by podle experta mohlo mít vážné ekonomické důsledky.

To, jak zásadní problém by odstávka ruských dodávek pro jednotlivé státy představovala, je vidět na následující mapě. Závislost členských států na ruských zdrojích je totiž různá, například v Česku je však téměř stoprocentní.

Zkapalnění jako naděje?

Řešení závislosti na ruském plynu ovšem není jednoduché. Jako alternativa se pro Evropu jeví dovoz LNG, který tvoří zhruba třetinu importovaného plynu do Evropy. Převáží se ve zkapalněné formě na tankerech, před používáním je nutné ho přeměnit zpátky na běžný zemní plyn. Evropa má podle Tagliapietry pro dovoz i přeměnu LNG dostatečnou kapacitu terminálů, problém je však jinde: zkapalněného plynu je na trhu jednoduše málo.

Producenti nemají dostatek možností, jak by mohli objem zásadně navýšit. To potvrzuje i Jiří Gavor, podle něj je pro výrobce zkapalněného zemního plynu zásadní dodržet své stávající závazky, zejména z Asie. Pouze pokud by se snížila tamní poptávka, tak by si mohla přijít na víc LNG i Evropa. To se částečně i stalo, jak uvádí Gavor. Teplá zima je totiž i v Asii, a proto část producentů přesměrovala tankery do Evropy, do které je nalákaly i mimořádně vysoké ceny.

Evropská unie vedle toho vyjednává s hlavními dovozci LNG o možném přesunutí dalších dodávek. Dle slov Ursuly von der Leyenové vyjádřilo vůli pomoci například Japonsko.

Podle Gavora se však objem dováženého LNG do Evropy jen tak nezvýší. Zákazníci se totiž podle něj dobrovolně pro dražší možnost nerozhodnou jenom proto, že má lepší politickou nálepku. “Muselo by to být spojené s politickým embargem na potrubní plyn,” uvádí Gavor.

Evropa se poučí, doufají experti

Vzhledem k ruskému nátlaku na Ukrajinu a zároveň klíčové roli Moskvy v dodávkách plynu do EU je budoucnost energetického trhu v Evropě v následujících měsících ještě méně předvídatelná než jindy.

Tagliapietra však vidí mezi Ruskem a Evropou snahu o dialog a doufá, že se konflikt vyřeší diplomaticky a k žádným sankcím nakonec nedojde. Zároveň připomíná, že se musíme zamyslet nad tím, jak se podobným situacím do budoucna vyhnout a jak zvýšit zabezpečení dodávek plynu i během zelené tranzice.

Jiří Gavor vidí budoucí vývoj optimisticky. “Naštěstí nám pomáhá počasí, průběh zimy je vcelku příznivý a pakliže nepřijdou mrazy, stav zásobníků bude stačit,” říká. “Musíme však počítat s tím, že Gazprom bude hájit své zájmy. Zatím tu hru hraje velice tvrdě, ale chytře a podle evropských pravidel. Takže je velice namístě ta pravidla upravit,” uzavírá analytik.