Směrnice má podle unijní exekutivy mimo jiné zlepšit ochranu dětských diváků, podpořit kulturní rozmanitost vysílaných děl či rozšířit definici nezákonného a škodlivého obsahu na internetové platformy pro sdílení videonahrávek. Stanovuje rovněž povinný podíl nejméně 30 procent evropské produkce v digitálních videotékách.

Žaloby se týkají také Slovenska, Irska, Rumunska a Španělska.

Členské státy a europoslanci směrnici schválili v roce 2018 a jednotlivé země měly čas do září 2020, aby její obsah zapracovaly do svých zákonů. To v termínu nestihlo 23 států, kterým komise v listopadu téhož roku zaslala první výzvu k nápravě. Druhá výzva se o rok později týkala 11 zemí, z nichž až dosud podmínky nesplnilo zmíněných pět států.

Návrh příslušného zákona předložila vláda Andreje Babiše v červenci 2020 Poslanecké sněmovně, poslanci jej ale do konce volebního období neprojednali. Předlohu dostala dolní komora opět po volbách loni v listopadu a nyní se nachází před druhým čtením.