Analýza - Když se v květnu 2001 chystal prezident George Bush na svou první cestu do Evropy, sezval si do Bílého domu odborníky na "starý kontinent". Vyslechl si krátkou přednášku o evropské integraci a Bruselu a pak se bezelstně zeptal, jestli Evropské společenství není USA vlastně na překážku.
Tato historka, jejímž účastníkem byl Timothy Garton Ash, dobře ilustruje často úplně protichůdné představy Evropanů o americké evropské politice a zahraničněpolitické realitě v Bílém domě.
Přetahovaná o Baracka Obamu začala jen několik hodin po jeho zvolení. K návštěvě ho pozvala kancléřka Angela Merkelová, britský premiér Gordon Brown, pozadu nezůstal ani Alexandr Vondra, který doufá, že se Obama podívá do Prahy v době konání summitu EU.
Jenže americké nadšení pro Evropu bývá mnohem opatrnější. Jak dosluhující prezident Bush, tak jeho otec se do Evropy poprvé ve funkci šéfa Bílého domu podívali bezmála půl roku po inauguraci.
A zatímco Bush se přijel podívat nejprve do sídla NATO, tedy Bruselu, George Walker začal evropskou cestu v Madridu. Chtěl tak na svou stranu získat Američany hispánského původu a ukázat, že se o jejich pravlast zajímá.
Bill Clinton, který si mnohem později zajamoval s Václavem Havlem v Redutě, dokonce vyvolal dusnou diplomatickou atmosféru, když se do Evropy dostavil až rok po svém uvedení do úřadu. Předtím ovšem stihl například cestu po Asii a dal tak nepřímo najevo, že Evropa pro něj není úplně klíčová.
A tak i když Obama svou kampaň v létě prodloužil i do Evropy, nelze rozhodně čekat, že by jeho první zahraničněpolitické kroky vedly na starý kontinent.
"Amerika nemá lepšího spojence, než je Evropa," řekl v létě v Berlíně Obama. O americkém prezidentovi to ale úplně tak neplatí. Jeho spojencem je totiž především americký volič - a toho dění v Evropě nechává chladným.
Evropa, která doufá v oteplení vztahů po "kovbojské" éře Bushovy politiky, si tak bude muset nějaký ten měsíc počkat.
