Vídeň – Krajní pravice v Evropě nemá svého prvního prezidenta. Velmi těsná prohra Norberta Hofera ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ) ale potvrzuje, že krajní pravice se z extrému a okraje politického spektra posouvá mezi hlavní politické síly.
V Rakousku i jinde získává kvůli strachu části obyvatelstva z nekontrolované imigrace, z terorismu a také z nárůstu nezaměstnanosti. Což je případ Rakouska, kde je na místní poměry a zvyklosti vysoká. Téměř deset procent.
Obavy z budoucnosti vedou voliče k výběru těch, kteří slibují zásadní změny a záruky. Svobodná strana Rakouska chce zastavit přistěhovalectví a prezentuje se jako strana, která hájí zájmy takzvaně původních neboli "rodilých" Rakušanů.
"Stoupá nezaměstnanost, zatímco přibývá imigrantů, z nichž mnozí také zůstávají bez práce, protože nemají žádnou kvalifikaci a protože v Rakousku už volná místa nejsou. Za této situace se Rakušané bojí budoucnosti," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz šéf tyrolské FPÖ Markus Abwerzger důvody, proč tolik Rakušanů volí jeho stranu.
Rakousko loni udělilo azyl téměř sto tisícům běženců a další statisíce přes něj přešly do Německa. I členové Zelených, kteří jsou nejvstřícnější vůči imigrantům, připouštějí, že všichni tím byli zaskočeni.
"Politici ani lidé nebyli na příchod tolika uprchlíků vloni připravení. Ne vše se dobře zvládlo a dá se říci, že někteří na odpovědných místech selhali. Odpovědí ale musí být solidarita a spolupráce, ne nacionalismus, který lidi rozděluje,“ říká člen vedení Strany zelených v Innsbrucku Mesut Onay, syn tureckých přistěhovalců.
Podobně jako Svobodná strana Rakouska staví na obavách a zároveň slibech zásadní změny krajně pravicové strany v jiných zemích. Dříve marginální, dnes silné a mířící když ne k volebnímu vítězství, tak ke druhému nebo třetímu místu.
Marine Le Penová z francouzské Národní fronty má za rok v prezidentských volbách velkou šanci postoupit do druhého kola. A tam získá určitě víc, než její otec v roce 2002, kdy prohrál s Jacquesem Chirakem rozdílem 18 ku 72 procentům. Ještě v dobách, kdy byl postup kandidáta extrémní pravice do druhé kola šokem…
How far is Europe swinging to the right? https://t.co/KhJOT8OrfL pic.twitter.com/gOaxeXEBJM
— The New York Times (@nytimes) May 23, 2016
Strana pro svobodu Geerta Wilderse je nyní třetí nejsilnější formací v nizozemském parlamentu a nedávno ukázala svůj vliv. Když v referendu o asociační dohodě EU s Ukrajinou zvítězil odmítavý postoj, který prosazovala.
Dánská lidová strana má důležité slovo v podpoře vlády a prosadila zákony, ztěžující uprchlíkům žádat o azyl. Je druhou nejsilnější stranou v parlamentu.
V Německu a Švédsku má protipřistěhovalecká krajní pravice do vlády zatím daleko, ale podpora jí roste. Alternativa pro Německo (AfD) by podle průzkumu televize ARD ze začátku května skončila třetí s patnácti procenty.
Jejich severskou obdobu - stranu s názvem Švédští demokraté - by na konci loňského roku volilo dokonce dvacet procent Švédů.
Zpět k Rakousku. Van Der Bellenovi se podařila málo vídaná věc. Dokázal vyhrát druhé kolo, ačkoliv v prvním získal o čtrnáct procent méně než jeho soupeř Hofer.
Průzkumy ukazují, že kandidát krajní pravice byl poražen jen díky výjimečné mobilizaci jeho odpůrců. Pro mnoho Rakušanů to bylo spíše referendum o přijatelnosti krajně pravicového prezidenta.
Co se ale těšně povedlo teď, nemusí se už povést v příštích parlamentních volbách, naplánovaných na rok 2018. Podle všech průzkumů jsou Svobodní nejsilnější stranou a dnes by jasně vyhráli.
