Politologové jednoznačně oslavují pravděpodobný odchod Silvia Berlusconiho do opozice, Prodimu však nepřisuzují valné šance na úspěch vzhledem ke složení jeho koalice Jednota.
Itálie s Prodim v čele "sehraje zásadní roli při oživování Evropské unie", uvedla francouzská ministryně pro evropské záležitosti Catherine Colonnová.
Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker předpověděl, že taková vláda "bude velmi otevřeně proevropská".
Předseda ústavního výboru Evropského parlamentu Jo Leinen se radoval, že "toto vítězství vnese nového ducha do evropské politiky".
Šéf Evropské komise José Barroso vyjádřil přesvědčení, že pokud bude jeho předchůdce Prodi premiérem, bude prosazovat soustavnou oddanost EU. Zároveň však diplomaticky připomněl "vynikající a plodnou" spolupráci s dosavadním premiérem Silviem Berlusconim.
Berlusconiho přátelé Blair a Bush vyčkávají
Pozorovatelé v Bruselu si všimli, že ačkoli řada levicových, ale i pravicových vlád Prodimu blahopřála, britský premiér Tony Blair se neozval, ostatně stejně jako americký prezident George Bush.
Berlusconi dával často na odiv své vynikající osobní vztahy s oběma politiky, kteří ho navštívili v jeho sídle na Sardinii.
Itálie je považována za "nemocného muže" EU. Její ekonomické výsledky ji pravidelně řadí mezi země, jež porušují pravidla eurozóny; politicky je velmi málo vidět, ačkoli patří mezi šestici "mocností" v rámci unie.
"Je pozoruhodné, v jaké hospodářském marasmu se Itálie ocitla, ačkoli v čele stál člověk, který je pravicovým podnikatelem," podivil se Guillaume Durand z bruselského Střediska evropské politiky. "Od vzniku evropských společenství v roce 1957 nebyla Itálie nikdy tak slabá, tak málo uznávaná v Evropě i ve světě. To, že se Berlusconi objímá s Bushem nebo s Putinem ještě neznamená, že si ho tito politikové váží."
Populismus dovedený k dokonalosti
Podle Yvese Ményho, rektora Evropského institutu se sídlem ve Florencii, Berlusconi dovedl populismus takřka k dokonalosti, podařilo se mu z něj udělat vítězný nástroj. "Získal úctyhodné skóre, skoro nečekané, díky volební kampani, kterou mnozí považovali za šílenou, skandální a agresivní," řekl v rozhovoru pro belgický list Le Soir. "Invektivami a divadlem dokázal dostat svou postavu do centra politického dění a vyloučit z něj politické programy."
Mény se obává, že tento jev se opakuje i v dalších zemích EU. "Velké politické strany mají tendenci se vyprazdňovat, vyklízet životní prostor, jež pak zaplňují strany hrající na populistickou strunu, ať napravo, nebo nalevo." Vytrácejí se programy a ideologie, voliči se depolitizují a nechávají se ovlivnit představením. "Jako bychom se vraceli k předdemokratickým kořenům našich politických systémů: výrazem společenství se stává nikoli idea či politický směr, ale lídr ve stylu krále či prince."
