* Režim nechce připustit velký úspěch Muslimského bratrstva * Husní Mubarak vládne od roku 1981 a znovu hodlá kandidovat * Příštím prezidentem by mohl být jeho ambiciózní syn Gamál
Káhira - Egypťané jdou v neděli k volbám, ale žádné drama neprožívají. Vědí, jak to dopadne.
Hlasování bývá obvykle v zemi v severovýchodním koutu Afriky nezáživnou záležitostí. Všem je jasné, že vládnout bude i po těchto volbách Národní demokratická strana prezidenta Husního Mubaraka.
Opozice nemá kvůli byrokratickým překážkám, policejnímu dohledu a neexistenci nezávislého monitoringu sčítání hlasů mnoho šancí.
To platí i pro Muslimské bratrstvo. Islamistické hnutí, které je formálně zakázané, ale jeho sympatizanti mohou v některých obvodech kandidovat jako nezávislí.
Bratrstvo, jehož kořeny sahají až do dvacátých let minulého století, má velkou popularitu v nejchudších čtvrtích egyptských měst a mezi nábožensky konzervativními Egypťany.
Režim však hnutí drží zkrátka. Zatímco v minulých volbách získalo pětinu mandátů, nyní úřady znemožnily mnoha jeho členům kandidovat.
Asi tisíc členů a příznivců policisté při velké předvolební razii zatkli, u dalších Národní demokratická strana žádá přezkoumání, zda nepatří k nelegální organizaci a jejich kandidatura je tedy neplatná.
Muslimské bratrstvo prosazuje sociální spravedlnost a větší roli islámu v zákonodárství a vůbec v životě země. Od radikálů jako je Al-Káida se distancuje, ovšem mnozí odpůrci islamistů - nejen v Egyptě - jejich rozdělování na umírněné a radikální příliš neuznávají.
V Egyptě platí výjimečný stav od roku 1981, kdy islámští radikálové na vojenské přehlídce zastřelili Mubarakova předchůdce v prezidentském úřadě Anvara Sadata.
Vláda výjimečného stavu využívá k represím vůči všem kritikům, v poslední době stále více i proti internetovým blogerům. Sama ale tvrdí, že mimořádné pravomoci policie a justice se vztahují hlavně na teroristy a drogové dealery.
Před šesti lety oznámil Egypt sérii reforem, které měly rozhýbat stagnující ekonomiku, modernizovat Egypt a přitáhnout zahraniční investory.
Ekonomický růst loni činil přes pět procent, ale velká část téměř osmdesátimilionové populace stále žije "z ruky do úst" a nemá nadějí na zásadní změnu v příštích letech. To platí především o přelidněných okrajových čtvrtích Káhiry a dalších velkých měst.
Ke skupině reformátorů patří také šestačtyřicetiletý investiční bankéř Gamál Mubarak, prezidentův syn. Spekuluje se o tom, že by mohl otce nahradit ve funkci podobně, jako v Sýrii nahradil v roce 2000 Háfize Asada jeho syn Bašár.
Otázkou je, zda Gamál má dostatečnou podporu. "Pokud za ním nestojí armáda a ještě jím není nadšená nejširší veřejnost, může mít problém," řekl agentuře Reuters nejmenovaný evropský diplomat, akreditovaný v Káhiře a obeznámený se situací v nejvyšším egyptském vedení.
Mubarakovi staršímu je už dvaaosmdesát let a je po složité operaci žlučníku, přesto se rozhodl znovu kandidovat v prezidentských volbách, které se uskuteční příští rok.
Protikandidáti nebudou mít velkou šanci. Zájem o to stát se egyptským prezidentem projevil například bývalý ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej, ovšem mocenská pevnost Národní demokratické strany se zdá být v současné době nedobytná.
