Washington - Americký Úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) zpřesnil modely blížícího se návratu družice UARS.
Nekontrolovaný návrat do atmosféry je očekáván v noci z pátku na sobotu východoamerického letního času. Ten je oproti našemu zpožděn o šest hodin.
Ještě během pátku se zdálo jasné, že se půl tuny trosek vyhne Severní Americe.
Podle posledních informací z NASA ale sonda zpomalila sestup a přetočila se, což bude mít zatím nepředvídatelný vliv na dráhu jejího letu. Proto je teoreticky možné, že trosky dopadnou kamkoliv, kromě severního a jižního pólu.
Společnost Aerospace Corp., která sleduje kosmické smetí, uvedla, že s dopadem zbytků družice lze počítat mezi páteční půlnocí a desátou hodinou ranní v sobotu SELČ.
V pátek odpoledne našeho času se UARS pohyboval ve výšce 160 kilometrů nad zemským povrchem.
Po průletu atmosférou zbude ze sondy o velikosti patrového autobusu zřejmě šestadvacet úlomků, které popadají v okruhu 800 kilometrů. Nejtěžší z nich bude podle odborníků vážit 159 kilogramů.
Při pádu z oběžné dráhy mohou přitom i drobné předměty napáchat velkou škodu.
Kde přesně mají "vesmírnou sprchu" očekávat, bude NASA vědět přibližně dvě hodiny před dopadem.
Aby předešla panice a uklidnila veřejnost, zpřesňuje americká kosmická agentura na svých webových stránkách své odhady v reálném čase. Čím blíž je satelit zemi, tím jsou odhady přesnější.
Pravděpodobnost, že trosky satelitu někoho zabijí nebo způsobí rozsáhlejší škody na majetku, je 1:3200. Riziko, že trefí konkrétního člověka, se pohybuje okolo 1:21 bilionům. Je tedy mnohem menší než šance, že do někoho uhodí blesk.
Komu se poštěstí spatřit pád satelitu UARS noční oblohou, tomu NASA zaručuje velkolepé divadlo. Jedenáctimetrový rozžhavený aparát bude zářit jasným světlem a na bezmračné noční obloze by mohl být dobře patrný.
"Od počátku vesmírného věku v 50. letech nebyl v souvislosti s návratem družice zaznamenán žádný potvrzený případ zranění či úmrtí nebo významnějších škod na majetku," mírní NASA obavy v tiskové zprávě a dodává radu - na úlomky ze satelitu nesahat.
UARS, celým jménem Upper Atmosphere Research Satellite, vynesl v roce 1991 na oběžnou dráhu raketoplán Discovery. Informace o změnách ve vyšších vrstvách ovzduší, zejména ozónové vrstvě, posílal na Zem až do roku 2005, kdy mu došlo palivo.
Od té doby se nekontrolovatelně řítí k zemi.
Podobně velké "návraty" vesmírných těles jsou ojedinělé. V poslední době nejobávanější byl návrat 120tunové ruské vesmírné stanice Mir. Její zbytky ale spadly podle plánu do Tichého oceánu.
Předchůdce Miru, americká orbitální stanice Skylab, spadla v roce 1979 do Indického oceánu.
Zajímavostí je, že menší části Skylabu dopadly také do okolí australského města Perthu a radnice pak poslala do Ameriky pokutu za znečišťování veřejného prostranství. Vše musel "žehlit" tehdejší prezident Jimmy Carter, který se za dopad amerických trosek Australanům telefonicky omluvil.
Aktuální polohu, směr, rychlost a výšku satelitu UARS můžete sledovat v reálném čase zde.
