"Bez dohody největších hráčů, což jsou Spojené státy, Čína nebo Rusko, nelze boj proti rostoucím emisím vyhrát," řekl už v minulosti český ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Podobné argumenty zaznívají hlavně v menších evropských zemích a existují obavy, že když nejbohatší státy, které zároveň vypouštějí nejvíce emisí oxidu uhličitého, nepůjdou příkladem, celá snaha zpomalit oteplování planety se postupně zhroutí.
Pařížská klimatická dohoda z roku 2015 měla být příslibem toho, že se všechny státy v boji proti klimatickým změnám spojí. Donald Trump ale po inauguraci oznámil, že jeho země z dohody odstoupí.
Smlouvu, která vstoupila v platnost 4. listopadu 2016, mohou signatáři vypovědět nejdřív po třech letech. Proces pak trvá zhruba rok. Po pondělním spuštění by tak Američané dohodu opustili až po prezidentských volbách v listopadu 2020.
Spojené státy se přitom na oteplování planety podílejí hned po Číně nejvíce. Ročně vypustí do ovzduší přes 14 procent všech skleníkových plynů. Bílý dům si ale myslí, že radikální změny kvůli ochraně klimatu by Američanům ublížily. Přišli by o pracovní místa i biliony dolarů, protože by dohoda příliš brzdila uhelný, ropný a zpracovatelský průmysl.
Trumpův krok ale neznamená, že všech 300 milionů obyvatel Spojených států s tímto postojem souhlasí.
Kalifornie jako vzor
Nedávný průzkum serveru CBS News ukázal, že většině Američanů na ochraně klimatu záleží a současný stav vnímají jako krizi nebo přinejmenším závažný problém. Více než polovina dotázaných se dokonce přiklání k tomu, že je potřeba ho řešit hned.
CBS News poll: Younger Americans are more likely to see climate change as a serious problem — and feel more responsibility to do something about it #EyeOnEarth https://t.co/dhXHXhbaov pic.twitter.com/T2yi386L2P
— CBS News (@CBSNews) September 15, 2019
S prezidentem se v názoru na klimatickou dohodu rozcházejí i někteří politici a celá města, která si stanovují vlastní závazky a cíle.
"Některé americké státy, města a podniky, které představují více než polovinu amerického HDP a celkové populace, se zavázaly podniknout kroky k dosažení cílů Pařížské dohody," uvedl pro agenturu AFP Alden Meyer, odborník na klima a člen Unie zúčastněných vědců ve Washingtonu.
Asi nejznámějším příkladem je stát Kalifornie, který si sám stanovil mnohem přísnější limity pro emise ze spalovacích motorů aut, než jaké platí na federální úrovni. Jde příkladem dalším třinácti americkým státům, které vyjádřily zájem se ke stejným regulacím přidat.
Bílý dům chce ale tuto pravomoc Kalifornii zrušit a podle amerických médií se schyluje k velké soudní bitvě. Kalifornie si přitom uzákonila limity na emise už v 70. letech minulého století kvůli špatné smogové situaci.
Naposledy schválil ambiciózní plán na ochranu klimatu stát New York. Slíbil, že do roku 2050 sníží emise o 85 procent ve srovnání s 90. lety a že veškerou elektřinu bude vyrábět ze zelených zdrojů, tedy bez spalování uhlíku.
Nic není rozhodnuto
Proti rozhodnutí prezidenta Trumpa vznikla také iniciativa We Are Still In složená ze starostů, guvernérů, radních, vědců, univerzit, ale i firem a investorů, kteří veřejně deklarují, že závazky z Pařížské dohody budou dál plnit.
V prosinci se ve španělském Madridu uskuteční další klimatická konference, které se USA zúčastní.
Pařížská klimatická dohoda
Dohodu v rámci úmluvy OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roku 2020, podepsalo na Klimatické konferenci v Paříži v prosinci 2015 celkem 195 států. V platnost vstoupila 4. listopadu 2016.
Všechny signatářské země se dohodly na udržení zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období a přiblížení se hodnotě 1,5 stupně. Zavázaly se, že výrazně omezí své emise, a to především oxidu uhličitého.
Mezi téměř dvěma stovkami signatářů dohody dosud zůstávají ostatní velcí hráči. Neodstoupila Čína, Indie, Jihoafrická republika ani Brazílie, do jejíhož čela se letos v lednu postavil konzervativní prezident Jair Bolsonaro, který jinak kritizuje ekology a ochranáře. Podílet se na ochraně klimatu chce podle svých slov i Rusko.
Závazky jednotlivých zemí se ale liší a obecně platí, že čím větší znečišťovatel, tím méně ambiciózní plán na snižování emisí. Pařížská klimatická dohoda totiž sice stanovila cíl, který se jednotlivé státy zavázaly naplnit, ale neurčila způsob, jakým to mají udělat. Měl to být způsob, jak se poučit z nezdaru Kjótského protokolu z roku 1997. Tehdy se určil přísný plán, podle kterého měly rozvinuté země snižovat své emise. Dopadlo to ale tak, že USA smlouvu vůbec nepodepsaly a například Kanada rychle odstoupila.
Pařížská dohoda je flexibilnější. Například Evropská unie se zavázala do roku 2030 snížit emise o 40 procent oproti roku 1990. USA chtěly do roku 2025 snížit emise o 26 až 28 procent ve srovnání s rokem 2005, což byl menší závazek.
OSN však varuje, že to, co lidstvo proti globálnímu oteplování nyní dělá, stále nestačí. I kdyby všechny země splnily, co slíbily, průměrná světová teplota vzroste do konce století o tři stupně Celsia.
