Londýn - Kolik je vám let? Odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku hledali vědci celé roky.
I v biologii platí, že čas je relativní a skutečný věk - tedy faktické opotřebení organismu - se může od toho kalendářního lišit o celé roky.
Tým britských badatelů z londýnské King's College vyvinul test, na jehož základě je údajně "s ohromující přesností" možné předpovídat selhání jednotlivých orgánů, jakožto i choroby spojené se stárnutím. Například rakovinu nebo degenerativní onemocnění mozku.
Lékaři při novém vyšetření v tělech pacientů pátrají po charakteristických změnách na 150 genech u 65letých švédských dobrovolníků a porovnávají je s 25letými pacienty, již mají sedavé zaměstnání.
"Na všech našich tkáních jsou patrny známky stárnutí, to je normální. Tyto změny ale mohou zároveň předurčovat řadu věcí, například dlouhověkost a úpadek kognitivních funkcí. Zdá se, že po čtyřicítce na tomto základě můžeme určit, jak rychle pacient stárne a kdy nejspíš zemře," potvrdil BBC vedoucí výzkumného týmu Jamie Timmons.
Objevy, k nimž spolu s kolegy došel, tak s definitivní platností potvrzují, že jsou věk a zdraví dvě odlišné a do značné míry na sobě nezávislé věci.
Dalším zajímavým objevem ostrovanů je fakt, že to, zda člověk stráví celý den na lenošce, nebo se věnuje bohulibým tělesným aktivitám, nemá na rychlost stárnutí žádný vliv.
Dvousečná zbraň
Ukázalo se, že díky nové diagnostické metodě jsou lékaři schopni s ohromující mírou přesnosti předpovědět, čí zdravotní stav se začne v blízké době prudce zhoršovat a kdo ze seniorních pacientů v nadcházejících letech zemře.
Skutečně můžeme vybrat lidi, u nichž bude naprosto minimální pravděpodobnost, že v následujících letech zemřou, i skupinu, u níž je pravděpodobnost 45 procent.
"Skutečně můžeme ukázat na lidi, u nichž bude naprosto minimální pravděpodobnost, že v následujících letech zemřou, i na skupinu, u níž je pravděpodobnost blízké smrti 45 procent," konstatuje Timmons z King's College.
Objev jeho týmu může zafungovat jako dvousečná zbraň. Na jedné straně může přispět k včasnějšímu vyšetřování rizikových osob, na straně druhé by mohli nové testy začít požadovat pojišťovny a zaměstnavatelé, aby tak mohli předejít nákladům spojeným s léčbou, respektive pracovní neschopností.
Lidé by tak v konečném důsledku mohli mít dražší pojištění či složitější pracovní uplatnění jen pro své genetické dispozice, které se navíc vůbec nemusí projevit. Ti, kdo by se dozvěděli, že nejspíš zemřou v relativně brzkém věku, by si ale na druhou stranu nemuseli lámat hlavu s penzijním připojištěním.
