Peking - Skandál Offshore Leaks, který odstartoval loni v dubnu, má pokračování.
Britský deník The Guardian napsal, že zálibu v daňových rájích našly desítky tisíc nejbohatších Číňanů, prominenty komunistického režimu nevyjímaje.
Z Číny do Karibiku od roku 2000 "odtekly" až čtyři biliony dolarů, vyplývá ze zprávy Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ).
Sdružení ji nazvalo prozaicky: "Lidová republika offshoru".
"Princátka" v centru pozornosti
Zjištění jsou ranou pro "politiku transparentnosti", kterou v posledních letech hlásá Peking.
Mezi těmi, kteří si založili firmy na Britských Panenských ostrovech, totiž figurují například švagr současného prezidenta Si Ťin-pchinga či syn bývalého premiéra Wen Ťia-paa.
S daňovými ráji jsou úzce spojena i další "princátka", jak jsou občas označováni příbuzní členů čínské politické elity.
Zpráva ICIJ dále zmiňuje například Li Siao-lin, dceru expremiéra Li Pchenga a manažerku státních energetických firem; Wu Ťien-čchanga, švagra reformátora Teng Siao-pchinga, či Chu I-š'e, bratrance exprezidenta Chu Ťin-tchaa.
Do nejnovější epizody skandálu spojeného s daňovými úniky jsou zapleteny i přední západní banky a firmy jako Credit Suisse, UBS či PricewaterhouseCoopers (PWC).
Ty zámožným Číňanům posloužily při zakládání společností jako prostředníci. Například hongkongská pobočka švýcarské banky Credit Suisse pomáhala Wen Jün-sungovi založit v Karibiku společnost Trend Gold Consultants, a to ještě v době, kdy byl jeho otec premiérem.
"Credit Suisse je švýcarským právem povinována zachovávat důvěrnost klienta, a proto tuto záležitost nemůžeme komentovat," odmítl dotaz novinářů mluvčí banky. A dodal, že při "nedostatku informací" si nemohou být média jista, že celou věc plně pochopí. "Ve výsledku nebudou schopna (vše) vykreslit přesně a objektivně."
"Společnost PWC - v rámci firemní politiky - nehovoří o svých klientech či jejich podnikání," reagoval pro změnu mluvčí PWC China.
Přesvědčivé odpovědi se The Guardian nedočkal ani od mluvčího UBS. "Při našich obchodních operacích se držíme nejvyšších standardů, abychom splnili veškeré právní a regulační požadavky," prohlásil.
100 versus 300 milionů
List poznamenává, že rychlý hospodářský růst nejlidnatější země planety vede k nárůstu napětí, jelikož zisky nejsou rozdělovány rovnoměrně.
Zatímco sto nejmovitějších Číňanů schraňuje majetek přesahující 300 miliard dolarů, na 300 milionů lidí musí vyjít s necelými dvěma dolary na den.
ICIJ poznamenává, že karibské společnosti mohou být důležitým a legitimním nástrojem, ale v případě čínských podniků jsou až příliš často spojeny se "střetem zájmů a zneužíváním vládní moci". Informací o jejich činnosti je totiž poskrovnu.
"Pokud by šlo o skutečnou transparentnost, potom by měl čínský lid mnohem lepší představu, jak zkorumpovaný systém je a jaké jmění vládní činitelé nashromáždili nelegálními způsoby," je přesvědčen Min-sin Pchej, politolog z Claremont McKenna College v Kalifornii.
Takové domněnky ostatně vyvolávají veškerá dosavadní zjištění. The New York Times se o rodinu (tehdy ještě premiéra) Wen Ťia-paa zajímaly už na podzim 2012.
List tehdy napsal, že ačkoliv se politik "rád staví do role reformátora bojujícího proti privilegiím mocných", umožnil svým blízkým nahromadit majetek bezmála tři miliardy dolarů. Čínské úřady vzápětí zablokovaly přístup na web NYT. Stejně nyní dopadl i The Guardian.
