Během olympijských her v Pekingu v roce 2008 Číňani na oblohu vystřelili přes tisíc kapslí s jodidem stříbrným. O šest let později použili stejnou technologii během summitu Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC).
Už v roce 1997 Číňané technologii použili k vytvoření sněhu na Nový rok. A v roce 2009 v Pekingu omylem vyvolali brzkou sněhovou bouři, která ochromila dopravu, když chtěli přitáhnout déšť, ale území zasáhla studená fronta.
Tato metoda se sice používá zejména v lokálním měřítku, režim v Pekingu má ale mnohem větší ambice. Tento týden oznámil, že má v plánu znovu - a ve velkém - svůj program na úpravu počasí rozšířit. Plocha, na které experimentuje s umělým deštěm a sněhem, by se měla do roku 2025 rozrůst na území 5,5 milionu čtverečních kilometrů. To velikostně odpovídá jedné a půl Indie.
Systém úpravy počasí Peking buduje na Tibetské náhorní plošině na hranicích Tibetu a provincie Čching-chaj, kde se nachází největší asijské zásoby sladké vody. Pramení na ní řeky Jang-c’-ťiang, Mekong i Žlutá řeka, které napájí voda za sněhu a ledovců. Projekt zvaný Říční obloha by měl odvádět vodní páru z povodí Jang-c’-ťiang směrem na sever, kde by se měla přeměnit v déšť.
Vyvolávání deště
Čínská společnost pro vědu a technologii v oblasti letectví a kosmonautiky údajně v horském terénu náhorní plošiny nechala vybudovat rozsáhlou síť komor, ze kterých je možné do atmosféry ve velkém rozptylovat jemné částečky jodidu stříbrného.
Jde o sloučeninu, která svou strukturou připomíná led. Jeho rozptýlené částečky pak představují tzv. nukleační body pro kondenzaci vody. V podstatě jde o "semínko", kolem kterého roste ledový krystal. Krystaly se shlukují a vytvářejí mraky. Když nakonec příliš ztěžknou, padají ve formě srážek dolů na zem. Této metodě se někdy příhodně říká "osévání mraků", tzv. cloud seeding.
Server Forbes v roce 2018 popsal, že zmíněných komor by Čína měla v pohoří vybudovat až desítky tisíc. Každá z nich by přitom měla být schopná vytvořit asi pětikilometrový pás mraků.
Už v plánu z roku 2017 přitom Peking vyčlenil 1,15 miliardy jüanů (zhruba 3,8 miliardy korun) na tucet nových nebo zmodernizovaných letadel, skoro 900 raketometů a téměř 2000 digitálních řídicích zařízení, které by měly být schopné dohromady pokrýt asi desetinu území Číny, připomněl server The Guardian.
Čínský program na úpravu počasí, spadající pod Kancelář pro úpravu počasí v Pekingu, už dnes zaměstnává odhadem 35 tisíc lidí. Oznámené změny by jeho dosavadní činnost navýšily podle odhadů asi na pětinásobek.
Do roku 2035 má pak Čína v plánu podle agentury Reuters dosáhnout takových schopností, aby se mohla soustředit na revitalizaci venkovských oblastí, minimalizaci škod způsobených přírodními katastrofami, jako jsou požáry nebo prachové bouře, nebo na obnovu ekosystémů.
Sousední země se obávají důsledků
Řada vědců ale pochybuje, že manipulace s počasím může fungovat ve velkém. Server New Scientist například uvádí, že není jasné proč, ale experimenty ukazují, že ne u každého mraku se podaří uměle vyvolat déšť.
Umělé upravování počasí s pomocí chemikálií má i svoje rizika. Může změnit místní mikroklima a změnit podmínky pro pěstování plodin. Není proto divu, že se země jihovýchodní Asie obávají, aby čínské pokusy nezasáhly i je. Mohly by změnit počasí v regionu nebo ovlivnit toky zdejších řek, například Mekongu nebo Brahmaputry, které dodávají vodu milionům lidí.
Čína není jediná
Čína není jediným státem, který vsadil na změnu počasí. Experimenty s tzv. oséváním mraků (cloud seeding) se provádějí v desítkách států, včetně USA, Ruska, Indie nebo Spojených arabských emirátů.
Spojené státy už ve 40. letech podnikaly experiment s ovlivňováním srážek. A během války ve Vietnamu se podle amerického novináře Seymoura Hershe snažily ovlivňovat sezonní deště a zaplavit cestu, kudy komunisté dopravovali zásoby, jak připomněl The Guardian. Snahy manipulovat s počasím jsou známé i z dob Sovětského svazu.
V případě Číny panují obavy, jak daleko by byla se zahráváním si s počasím schopna zajít. Už v 70. letech komunistický režim v Číně údajně navrhoval, aby se pomocí jaderných hlavic prorazil tunel skrze Himaláje, kterým by do suchých oblastí Číny proudil vlhký vzduch z Indie.
