Praha - Češi a Slováci patřili v roce 1918 mezi vítěze, Maďaři do opačného tábora. Rozdělení hranic pro ně dopadlo nevýhodně, což stvrdila 4. června 1920 Trianonská smlouva.
Z bývalých Uher odkrojila dvě třetiny území a třetina etnických Maďarů se ocitla v jiných zemích. V Československu, Rumunsku, Království Srbů a Chorvatů (později Jugoslávie), Rakousku a na území současné Ukrajiny. Smlouva kromě územních ztrát ukládala Maďarsku i povinnost držet si armádu maximálně o síle 35 tisíc mužů a vyplácet válečné reparace.
V Maďarsku tak není u příležitosti stého výročí rozpadu habsburské monarchie příliš co slavit a také se slavit nebude, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz hungarista Evžen Gál.
"V bývalých Uhrách bylo 40 procent Maďarů a 60 procent ostatních, takže Maďaři tam vlastně byli největší menšinou. Ale představte si, že kdyby z deseti milionů Čechů byly najednou tři miliony někde jinde. Hranice nebyly stanoveny na základě etnických ani jazykových principů. Z pohledu Maďarů mohly být vytyčeny spravedlivěji. Problém ale je, když se historie zneužívá politicky, a to je bohužel v Maďarsku problém," říká Gál.
"Naposledy ve středu večer jsem poslouchal maďarské zprávy a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker hovořil o tom, že spojení Sedmihradska s Rumunskem je evropským svátkem," uvádí Gál (Sedmihradsko je převážně Maďary osídlená oblast, která připadla Rumunsku - pozn. red.). "Samozřejmě je pro některé maďarské politiky taková věta pobuřující, a tak toto tvrzení jednoznačně odmítli a protestovali proti němu. Zejména pravice na to reaguje velmi tvrdě, jde prý o urážku milionů lidí," dodává muž, který vyučuje maďarský jazyk a literaturu na pražské Filozofické fakultě Karlovy univerzity.
Géniové propagandy
Někteří maďarští historici hodnotí velmi kriticky snahu Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše o vznik samostatného Československa.
Příkladem je Francois Fejtö, který většinu života prožil ve Francii a ve svém stěžejním díle Rekviem za mrtvou říši viní právě české politiky z rozbití monarchie. Fejtö nebyl nacionalista. Domnívá se, že střední Evropa by na tom byla lépe, kdyby mnohonárodnostní stát s hlavním městem Vídní přežil.
"Masaryk a Beneš byli géniové propagandy. (…) Brilantní filozof Masaryk s dokonalou obratností halil svůj nakonec až obsedantní nacionalismus v roucho filantropa. Jeho druh Beneš, žák Sorbonny, byl inteligence spíše omezené, racionální, suché. Ale pro politické intrikaření, pěstování styků a organizování měl ještě větší nadání než Masaryk," píše Fejtö.
A kritizuje Francii za to, že českým politikům pomohla. "Masarykovi a Benešovi na jejich bořitelsko-budovatelské slávě nijak neubírá fakt, že měli pro svou činnost, směřující k odtržení Čech a pak spojení Čechů a Slováků, dobře připravenou půdu díky nacionalisticko-republikánské ideologii, jež byla tehdy ve Francii v módě," píše historik v knize vydané shodou okolností na konci roku 1989. V době, kdy se v Československu i Maďarsku hroutily komunistické režimy.
Co bolí Maďary nejvíce?
Podle Evžena Gála Maďarům vadí hlavně určení hranic v Trianonské smlouvě, nikoliv samotný fakt rozpadu Rakouska-Uherska. "Existuje takové rčení, že Maďar je ten, koho bolí Trianon. Stále je to velká věc. I přes různé názory se všichni Maďaři shodnou, že Trianon není spravedlivý. I spisovatelé a básníci, kteří mají daleko k nacionalismu. Také u nich cítíte, že to je něco, co Maďary zasáhlo," vysvětluje hungarista.
"To, co bolí, je ztráta dvou třetin území a až pěti milionů Maďarů, kteří se ocitli za hranicemi. Zhroutila se infrastruktura, železnice najednou vedly do jiného státu, zmizela průmyslová základna."
Přesto většina Maďarů vnímá Československo pozitivněji než Rumunsko, soudí Gál.
"Do Československa v meziválečném období emigrovalo mnoho maďarských intelektuálů poté, co se v Budapešti dostal k moci Miklós Horthy (dlouholetý regent Maďarského království - pozn. red.). V Praze byl bohatý maďarský kulturní život, vycházely maďarské časopisy. V Rumunsku se ale například v době komunismu, za vlády Nicolae Ceaušeska, žilo tamním Maďarům velmi zle," doplňuje.
Rozpory nicméně ukázal třeba v roce 2010 seminář k devadesátému výročí Trianonské smlouvy, který v Praze moderoval tehdejší český prezident Václav Klaus. Debatu kritizoval maďarský velvyslanec László Szöke, protože na semináři nedostal prostor nikdo z Maďarska a Maďaři na ni byli lidmi blízkými Václavu Klausovi prezentováni jako nacionalisté. Ve stejném roce maďarský parlament oficiálně vyhlásil 4. červen, den podpisu Trianonské smlouvy, dnem soudržnosti všech Maďarů.
