Djukanovič nemá o budoucnosti své země pochyby: chce ji urychleně dovést do Evropské unie a NATO.
Když na přelomu tisíciletí začala Černá Hora volat po obnovení samostatnosti, narazila na tvrdou kritiku v Bělehradu a skepsi v Bruselu. Od konce krvavé války v Bosně uplynulo pět let a před Evropskou unií se právě vynořil přízrak dalšího vleklého konfliktu, tentokrát v Kosovu.
Letošní referendum o nezávislosti stoupenci premiéra Djukanoviče vyhráli jen těsně. V nedělních parlamentních volbách, prvních od vyhlášení samostatného černohorského státu, zato Djukanovičova vládní koalice zvítězila zcela přesvědčivě.
Malé multietnické státy, jako je Černá Hora, mají v Evropě budoucnost a to si začínají uvědomovat i srbští nacionalisté.
Ekonomiku táhne turistika
Ze tří srbských stran, které se dostaly do parlamentu, bylo nakonec nejúspěšnější Hnutí pro změnu. To na rozdíl od dvou zbývajících formací nepožaduje odvolání výsledků květnového referenda, na základě kterého se Černá Hora stala nezávislým státem.
Jeho předáci ale slibují, že budou tvrdou opozicí vůči Djukanovičově vládě, kterou obviňují z korupce.
"Toto je triumf evropské politiky Černé Hory. Volby jasně ukázaly, že u nás panuje stabilita a že nezadržitelně směřujeme do Evropy," řekl Djukanovič svým jásajícím příznivcům v Podgorici.
V první polovině tohoto roku zaznamenala černohorská ekonomika ve srovnání se stejným obdobím loňska šestiprocentní růst, inflace se drží okolo dvou procent a zahraniční investice dosáhly loni 450 milionů dolarů. To je čtyřikrát více než v roce 2004.
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
- Nejmladší stát Evropy zvolil socialisty
- Černá Hora už se chová jako suverén
- Rodí se nový evropský stát - Černá Hora
ČERNÁ HORA
hlavní město: Podgorica
rozloha: 13 812 km²
obyvatelstvo: 616 258 (2003)
jazyk: Srbština
prezident: Filip Vujanovič
premiér: Milo Dukanovič
Černá Hora by tak mohla zopakovat úspěch Slovinska, další bývalé jugoslávské republiky a státečku, nad jehož nezávislostí v roce 1991 mnozí ohrnovali nos. Dnes je dvoumilionové Slovinsko jednoznačně nejúspěšnějším z nových členských zemí Unie.
Černohorskou ekonomiku přitom táhne, podobně jako slovinskou, turistika. Ta loni představovala patnáct procent černohorského HDP. Podle ratingové agentury Standard & Poors poroste turistický průmysl v zemi během příštího desetiletí nejméně desetiprocentním tempem.
Černá Hora má navíc nezanedbatelné příjmy z těžby bauxitu, jejím hlavním obchodním partnerem je Švýcarsko a euro přijala Djukanovičova vláda jako oficiální měnu již v roce 2002.
Úspěšná privatizace
Černohorská ekonomika je dnes už ze dvou třetin privatizovaná. Privatizaci popoháněl právě šéf Demokratické strany socialistů a bývalý komunista Djukanovič.
V soukromých rukou je většina bank, těžba bauxitu a především turistický průmysl, na jehož rozvoji má koneckonců zájem i místní srbská menšina.
Černá Hora je protkaná hlubokými vápencovými masívy, s Albánií sdílí Skadarské jezero a je jedinou z bývalých jugoslávských republik, která má písečné pláže. Rozkládají se především na jihu země v okolí městečka Ulcinj.
"Hned v příštích dnech začneme věnovat ještě větší pozornost rozvoji demokracie a dalšímu hospodářskému růstu, zajišťujícímu vyšší zaměstnanost a vyšší mzdy," slibuje Djukanovič. Jediným stínem na posledních úspěších černohorské ekonomiky je přibližně třiadvacetiprocentní nezaměstnanost.
Boka Kotorská se může hodit i NATO
Černá Hora má ve svých rukou další trumf, který by mohl významnou měrou přispět k tomu, aby brzy dohnala Slovinsko. Je jím boka Kotorská, dvacet kilometrů dlouhý a v průměru pětačtyřicet metrů hluboký záliv, který se stal součástí bývalé jugoslávské republiky v roce 1945.
Kdysi to byla hlavní základna loďstva rakousko-uherské monarchie a mezi oběma světovými válkami ji využívala také československá armáda. Z boky Kotorské útočily v roce 1991 srbské válečné lodi na chorvatské přístavy.
Djukanovič se netají tím, že vedle členství v Evropské unii bude usilovat také o to, aby se Černá Hora stala co nejdříve členskou zemí NATO.
Kotorský hlubokovodní přístav se alianci může hodit a z jeho pronájmu mohou jednoho dne plynout do státní pokladny nemalé příjmy.
Perspektivy malých států
Nostalgici, kteří dodnes litují rozpadu nesourodého konglomerátu, jakým byla Jugoslávie, nepřestanou černohorskou nezávislost kritizovat.
V Evropě regionů jsou ale malé země mimořádně úspěšné. Stačí se jen podívat na ekonomiku čtyřmilionového Irska či pětimilionového Finska. Nejvyšší životní úroveň si ze zemí EU již řadu let udržuje Lucembursko, které je počtem obyvatel srovnatelné právě s Černou Horou.
O nezávislosti, s následným posílením vazeb na EU, přemýšlejí Faerské ostrovy a zejména šedesátitisícové Grónsko, které příslušné referendum odsouvá především z toho důvodu, že zatím není schopno vyřešit otázky spojené se správou území o rozloze více než dvou milionů kilometrů čtverečních.
Takové starosti Černá Hora, kde na 14 000 km2 žije 650 000 obyvatel, nemá. Jejím hlavním problémem je nyní přesvědčit také zbytek ze dvou set tisíc místních Srbů, že je větší prosperita čeká v malém nezávislém státečku než ve svazku s Bělehradem.
