Šestašedesátiletý Kavala je odpůrcem tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V roce 2017 byl zatčen a v roce 2022 ho turecké soudy odsoudily k doživotnímu vězení za údajný pokus svrhnout vládu financováním protestů z roku 2013. Podnikatel a mecenáš vinu popírá.
Evropský soud pro lidská práva (ECHR), který spadá pod Radu Evropy, v roce 2019 konstatoval, že věznění Kavaly je v rozporu s úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, a vyzval k disidentovu propuštění. Jelikož Turecko rozsudek nenaplnilo, zahájila Rada Evropy řízení, které může skončit až pozastavením tureckého členství v této organizaci.
Finalisty letošní ceny byli kromě Kavaly polská právnička a aktivistka Justyna Wydrzyńská, která bojuje za právo žen na potrat, a Jevhen Zacharov, obránce lidských práv z Ukrajiny.
Vznik Ceny Václava Havla, která vyzdvihuje mimořádný počin v oblasti ochrany lidských práv v Evropě i mimo ni, ohlásila Nadace Charty 77 společně s Knihovnou Václava Havla v prosinci roku 2011, po úmrtí bývalého českého a československého prezidenta. Obě instituce se na udělování ceny později dohodly s Parlamentním shromážděním Rady Evropy, které udělovalo svou cenu za lidská práva od roku 2007.
Loňským, tedy jubilejním desátým laureátem ceny se stal ruský novinář Vladimir Kara-Murza, který byl letos odsouzen na 25 let do vězení. Ruský soud jej shledal vinným mimo jiné z vlastizrady a "šíření nepravdivých informací" o ruské armádě.
