Londýn - Nejsem nadšený ani z Gordona Browna, ani z Davida Camerona. Svůj hlas proto dám některé z malých neparlamentních stran.
Znechucení velkou politikou sešněrovanou korupcí a nepotismem je stejné v Česku jako ve Velké Británii. Čím dál více Britů je proto rozhodnuto v květnových volbách do Dolní sněmovny dát příležitost některé z marginálních politických formací.
A to od Britské národní strany, přes skotské nacionalisty až po Zelené.
Malé strany mohou sehrát klíčovou úlohu v těch volebních okrscích, v nichž je rozdíl mezi vládními labouristy a opozičními konzervativci tradičně velmi malý.
Tím, že seberou hlasy jedné z obou velkých formací, umožní vítězství druhé z nich. Ze šesti set padesáti okrsků spadá do této kategorie přibližně stovka.
Umožňuje to většinový volební systém v Británii, kdy parlamentní křeslo získá ten z kandidátů, který obdržel v daném okrsku nejvíce hlasů.
Kupříkladu v Ilford Northu v hrabství Essex rozhodlo ve volbách před pěti lety o vítězství labouristického kandidáta to, že jej podpořilo o pouhých 1653 voličů více než jeho soupeře z řad konzervativců.
Žrádlo pro psy
Ačkoliv labouristická vláda vykázala v boji s hospodářskou krizí katastrofální výsledky, náskok opozičních konzervativců se v posledních měsících, kdy britský tisk zveřejňoval v ohledu na ekonomické výhledy země, jednu Jobovu zvěst za druhou, nijak nezvýšil.
Právě naopak. Podle posledních průzkumů podporuje konzervativce 37 procent respondentů, labouristy 30 a liberální demokraty 20. Ke slovu se tak dostávají malé formace.
"Šestého května bude volit jiné strany (než labouristy a konzervativce) rekordní počet Britů," předpovídá profesor Patrick Dunleavy, politolog z London School of Economics. "Jejich hlas proto nepropadne tak jako v předešlých volbách."
Podle jeho názoru by malé strany mohly tentokrát získat až šestnáct procent hlasů.
Britové jsou asi ze všeho nejvíce znechuceni aférou, kdy poslanci Dolní sněmovny nabízeli svým známým nejrůznější prebendy, od zajištění krmení pro psy až po čištění silničních příkopů před domem dotyčné osoby.
Nikdo se nesmí divit, že se jim politika přejedla a stala něčím, "co by ani pes nežral".
Povolební pat? Proč ne?
Zatímco labouristům seberou nejvíce hlasů Zelení, Cameronovým spolustraníkům činí nejvíce vrásek na čele euroskeptická Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP).
"Mým cílem je přispět co nejvíce k parlamentu bez jasné většiny," říká vůdce UKIP Malcolm Pearson. "Pokud se nám podaří zabránit Cameronovi v tom, aby mohl vládnout, pak ve volbách uspějeme."
Zelení doufají, že vůbec první křeslo v Dolní sněmovně získají v jihoanglickém Brightonu, neoficiální metropoli britského gay hnutí. UKIP zase věří, že uspěje v Buckinghamu, kde kandiduje její předchozí předseda a vůdce frakce v Evropském parlamentu Nigel Farage.
Strana bláznů toužících po příšerách
V předchozích volbách nezískala Farageho formace jediné parlamentní křeslo.
Tři poslance má zato Skotská národní strana (BNP), tři velšská Plaid Cymru a pět severoirská Sinn Féin, devět Demokratická unionistická strana a tři Sociálně demokratická labouristická strana.
O své se letos hlásí i recesistická Oficiální strana bláznů toužících po příšerách, jak by se asi nejlépe dal přeložit název hnutí, jež jde do voleb jako Official Monster Raving Loony Party.
Není se co divit. Velké formace v Británii svůj politický kapitál už dávno proinvestovaly.
"Nebudu volit ani labouristy, ani konzervativce, jedni jsou horší než ti druzí," říká osmasedmdesátiletá důchodkyně Roma Carterová. "Hlas dám BNP nebo UKIP."
