Brusel - Po osmi letech v čele vlády se belgický premiér Guy Verhofstadt musí poroučet. Belgičtí voliči včera rozhodli, že chtějí změnu.
Ve volbách zvítězili křesťanští demokraté v čele s vlámským premiérem Yvesem Letermem, který tak může zahájit jednání o sestavení nové vlády. Očekává se, že budou trvat nejméně měsíc.
Verhofstadt, jehož vlámští liberální demokraté skončili až čtvrtí, dnes podal s celým kabinetem demisi do rukou krále Alberta II.
Zvláštnosti voleb v Belgii
- hlasování: letos poprvé na celém území buď klasický papírový lístek nebo elektronická karta. Tu využilo přes 40 procent voličů.
- účast: v Belgii platí volební povinnost. Aby mohl být uplatněn křehký etnický klíč, vyžaduje se volba všech. Kdo svůj hlas neodevzdá, musí počítat se správní pokutou.
- sněmovna i senát: Belgičané volí nejen do 150členné sněmovny, ale také 40 senátorů z celkových 71. Na rozdíl od sněmovního seznamu je senát rozdělen jen na dvě kandidátky: vlámskou a valonskou
Leterme: Více moci regionům
Největší zisky zaznamenali křesťanští demokraté ve Vlámsku. Vládní koalice vlámských a valonských liberálů a socialistů tam naopak propadla.
Ostře sledovaný volební výsledek xenofobního Vlámského zájmu nakonec nebyl tak výrazný, jak předpovídaly předvolební odhady, byť strana posílila.
Leterme už se každopádně nechal slyšet, že bude usilovat o decentralizaci moci ve prospěch obou hlavních regionů - holandsky hovořícího Vlámska na severu a frankofonního Valonska na jihu.
Šéfem kabinetu bývá Vlám
Vzhledem k etnické dvojakosti Belgie má každá strana dvě samostatné větve.
Země má také tři vlády a parlamenty: federální, vlámský a valonský.
I když premiérem bývá vzhledem k počtu obyvatel obvykle Vlám (těch žije v Belgii 60 procent), ve vládě musejí být zastoupeny i frankofonní strany.
Obvykle to jsou obě jazykové varianty jednoho politického proudu, v nynější koalici jsou vlámští i valonští liberálové a také dvě socialistické strany.
Valoni by ovšem ve vedení státu po dlouhé době rádi viděli svého člověka, přestože v rámci Belgie tvoří "menšinu" (asi 40 procent). Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o šéfovi valonských socialistů Elio di Rupovi.
Etnický federalismus není ostatně jedinou zvláštností belgických voleb. Na rozdíl od hlasování jinde v Evropě se nikdo nepídí po volební účasti. Ta je totiž povinná a absentéři u voleb musí platit poměrně vysoké správní pokuty.
