Rangún - Ještě před rokem byla Barma jednou z nejtvrdších vojenských diktatur, která nekompromisně postupovala proti svým obyvatelům i politickému disentu a čelila tvrdým mezinárodním sankcím a izolaci.
Nyní se situace zřejmě radikálně mění, neboť do Barmy se příští měsíc chystá americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. Podle agentury Reuters to bude první cesta šéfa americké diplomacie do této země za více než padesát let.
Prezident Barack Obama mluvil telefonicky v této souvislosti ve čtvrtek při přeletu z Austrálie na indonéský ostrov Bali, kde se koná zasedání členských zemí ASEAN, se známou barmskou disidentkou a nositelkou Nobelovy ceny Do Aun Schan Su Ťij.
Ta podpořila navázání přímých kontaktů mezi představiteli nové barmské civilní vlády a americkou administrativou a přivítala plánovanou návštěvu Clintonové v Barmě.
Su Ťij navíc v pátek oznámila, že bude kandidovat za svou stranu Národní liga pro demokracii (NLD) v nadcházejících doplňovacích volbách do parlamentu, což je vnímáno jako další mimořádný pokrok na cestě k demokracii v Barmě.
Tato disidentka byla přitom propuštěna z domácího vězení, v němž ji barmská junta držela patnáct let, teprve loni v listopadu.
Clintonová bude podle Obamy zjišťovat během své návštěvy, na kterou se vydá 1. prosince, zda „USA mohou napomoci pozitivním změnám v Barmě a otevřít novou kapitolu ve vztazích mezi oběma zeměmi."
„Barma má dvě vlády"
Barmští generálové po několika desítkách let své kruté vlády vyznačující se nejrůznějšími drastickými nebo nepochopitelnými rozhodnutími začali v poslední době ukazovat ochotu k demokratizaci.
Loni v Barmě proběhly volby, z nichž vzešla civilní vláda. Tento krok měl světu ukázat, že junta se stahuje do ústraní. Letos v březnu byl zvolen prezidentem bývalý generál Thein Sein, který se v srpnu setkal se Su Ťij, což bylo ještě nedávno zcela nemyslitelné.
Thein Sein je Barmánci považován za poměrně čestného muže, který je ochoten ke kompromisům a chce svou zemi skutečně modernizovat.
NLD ale upozorňuje, že v Thajsku jsou fakticky dvě vlády - jedna civilní vedená Theinem Seinem a pak ta vojenská, která si ve svých rukou i nadále podržuje většinu moci v zemi. Přesto v Barmě došlo za poslední rok k mimořádným změnám.
Odborové svazy dostaly právo stávkovat, byla propuštěna část politických vězňů, úřady v bezprecedentním kroku zastavily projekt obří přehrady na řece Iravádí financovaný Čínou, proti kterému se zvedla vlna odporu.
Prezident Thein Sein slibuje pokrok v dodržování lidských práv, tržně orientovanou ekonomiku, uvolnění cenzury, privatizaci i reformu volebního zákona. Od Západu nyní očekává pozitivní reakci a uvolnění sankcí.
Pryč od Číny?
Zcela nový přístup barmské vlády je dán do značné míry ekonomickou situací země. Barma je kvůli mezinárodním sankcím téměř zcela závislá na Číně, která byla největším spojencem barmských generálů a největším investorem v zemi.
V roce 2010 dosáhly čínské investice v Barmě výše 12,3 miliardy dolarů. Vztahy obou zemí ale mají daleko k ideálu, a Barmánci všeobecně vnímají rostoucí vliv Pekingu v jejich zemi negativně.
Příkladem může být projekt obří přehrady Myitsone na řece Iravádí, která měla dodávat devadesát procent produkované elektřiny do Číny.
Prezident Thein Sein nakonec po protestech, jež byly do té doby v Barmě nemyslitelné, výstavbu přehrady zastavil.
Tímto krokem nesmírně zaskočil a popudil Peking, který plánoval, že tuto elektrickou energii využije pro rozvoj svých oblastí sousedících s Barmou.
Snaha Spojených států navázat užší kontakty s barmskou vládou je pro někdejší Říši středu další nepříjemnou zprávou. Peking soutěží s USA o vliv v oblasti a zvláště nerad vidí americkou přítomnost v zemích, které přímo sousedí s Čínou.
