Ve francouzské metropoli je totiž k vidění část legendárního "baktrijského pokladu". Nejprve senzačně nalezeného na konci sedmdesátých let a pak neméně senzačně ztraceného o deset let později.
Tisíce velmi cenných šperků, zlatých předmětů, zdobených dýk a dalších uměleckých skvostů zázračně přežily čtvrt století válek a invazí, kterými zničená a extrémně chudá země prošla.
Vše začíná před sovětskou invazí
Téměř neuvěřitelný příběh pohádkového pokladu začal na konci sedmdesátých let, těsně před sovětskou invazí v roce 1979. Sovětský archeolog s řeckým jménem Viktor Sarjannidis tehdy prozkoumával oblast u města Balch na severu země.
Tedy v regionu, kam kdysi došel a které několik let ovládal Alexandr Veliký. Podezření, že právě zde jsou ukryty pod zemí předměty obrovské ceny, se potvrdilo.
Přitom ale tehdy mnozí vědci pochybovali, že přes dva tisíce let marně hledaný poklad vůbec existuje.
Existoval. Tým nalezl tuny zlata, šperků, drahých kamenů, zbraní, mincí, ozdobných předmětů. Většinou v hrobkách, mezi kostrami pohřbených lidí.
Téměř v předvečer sovětské invaze archeologové převezli poklady do Afghánského národního muzea. Tam však zůstaly přísně střeženy v depozitářích. Vypuknutí války nepřálo výstavám a nákladné přestavbě či rozšíření muzea.
Co se dělo s pokladem dál, je záhadou. Ví se jen to, že zmizel. Nejpozději v roce 1989, kdy se ze země stáhla sovětská armáda.
Dlouho se nevědělo,co se stalo. Odvezli ho Sovět ? Rozkradli ho představitelé tehdy vládnoucího afghánského komunistického režimu? Byl propašován do zahraničí? Nakoupil za něj někdo zbraně?
Tajemní strážci klíčů
Pravda byla jiná. Skupina Afghánců, které záleželo na tom, aby poklad přežil, jej tajně uschovala do pečlivě ukrytých skladišť kdesi v podzemí pod Kábulem.
Kolik lidí o tom vědělo, není známo. Stejně tak jako to, jak náklad převezli z muzea a uschovali. Není známa ani identita lidí, kteří poklad uschovali. Ani jejich počet.
Německý týdeník Der Spiegel ve své nedávné reportáži uvedl, že tito Afghánci si sami říkali "strážci klíčů".
Ochrana před bandity i Talibanem
Nalezené předměty - včetně zlatých prutů - ochránily před uloupením v anarchii občanské války a poté po roce 1996 i před řáděním fanatiků z Talibanu.
Pokud na baktrijský poklad přišli, kdo ví, co by z něj zbylo. V roce 2001 se Taliban "proslavil" zničením slavných Buddhových soch v Bamjánu, protože podle něj odporovaly islámu.
"I přes mnoho let, které byly vyplněné strádáním, hladem a neustálými krizemi, se našla malá skupina Afghánců, která střežila a zachránila kulturní dědictví země. Tito lidé vše mohli výhodně zpeněžit, ale neudělali to," řekl agentuře AP archeolog Fredrik Hiebert, který se podílel na přípravě pařížské výstavy.
Afghánistán Francii dosud utajené nálezy zapůjčil. Kromě jiného i z toho důvodu, že v zemi nadále nejsou zcela v bezpečí. Situace stále není natolik stabilizovaná, aby byla krádež i z dobře hlídaných objektů vyloučena.
Mnoho památek nenávratně mizí
I tak ale z desítek archceologických nalezišť vzácné památky nadále mizí. Putují přes Írán nebo Pákistán a končí na Západě u překupníků a pak v soukromých sbírkách.
V Britském muzeu v Londýně skončily tuny vzácných předmětů, které se policii podařilo zajistit. Včetně keramiky, bronzových zbraní a kamenných soch Buddhy.
Některé cennosti dokonce přicestovaliy do Británie v balících na palubách letadel přepravní společnosti DHL. Zatím v Londýně se souhlasem kábulské vlády zůstávají, protože jsou tam ve větším bezpečí než v Afghánistánu.
"Afghánistán byl křižovatkou mnoha národů a kultur. Je to jedno velké naleziště. Ať kopnete téměř kdekoliv, něco historicky cenného najdete," tvrdí Robert Knox, který má v Britském muzeu na starosti asijské sbírky.
Afghánská vláda zatím nemá peníze ani na ostrahu nalezišť, ani na opravu Národního muzea, které je v dezolátním stavu.
