Luanda - Služebně nejstarší africký vůdce Muammar Kaddáfí před měsícem nedobrovolně skončil, následovat ho bude další dlouholetá tvář černého kontinentu.
Angolský prezident José Eduardo dos Santos, který vede na ropu bohatou zemi už od roku 1979, chce příští rok odejít do politického důchodu.
Na rozdíl od Kaddáfího, který vládl o deset let déle, se Angolan rozhodl pro variantu dobrovolného odchodu.
Devětašedesátiletý prezident, který čelil mnoho let ozbrojené opozici organizace UNITA, podle týdeníku Novo Jornal už určil svého nástupce, který ho má příští rok po parlamentních volbách nahradit.
Je jím Manuel Vicente, ředitel státní ropné společnosti Sonangol. Ropa je základem angolské ekonomiky, země je po Nigérii druhým největším vývozcem suroviny v Africe.
Dos Santose si řada Čechů, kteří už byli v osmdesátých letech minulého století dospělí nebo dorůstali, patrně dobře pamatuje z televize a novin.
Tehdy se hlásil k marxismu a spojenectví s východoevropskými režimy. Československo patřilo k vůbec největším zastáncům angolského marxistického režimu, poskytovalo mu hospodářskou pomoc a do Prahy i dalších měst proudily stovky angolských studentů.
Dos Santos vedl Lidové hnutí za osvobození Angoly, které od roku 1975 po získání nezávislosti na Portugalsku bojovalo o moc v brutální občanské válce s hnutím UNITA, které vedl Jonas Savimbi.
Lidové hnutí podporoval celý sovětský blok a přímo na angolském bojišti i kubánští vojáci. Na straně UNITA stály Spojené státy a Jihoafrická republika, tehdy ještě pod vládou režimu apartheidu.
V březnu 1983 ozbrojenci UNITA přepadli a zajali šestašedesát Čechoslováků, kteří pracovali ve města Cato Altumbela. Po pochodu, dlouhém přes tisíc kilometrů, byli Češi a Slováci propuštěni ve dvou skupinách v červenci téhož roku a v červnu 1984. Jeden muž zajetí nepřežil.
Válka se táhla ještě dlouho po pádu komunistických režimů ve východní Evropě, až do roku 2002. Dos Santos ale změnil politický dres a přestal se hlásit k marxismu.
Spojené státy se naopak staly jeho spojencem a americké těžařské firmy začaly investovat do angolského ropného průmyslu. Na začátku roku 2003 patřila Angola v Radě bezpečnosti OSN k menšině členských států, ochotných hlasovat pro americkou ozbrojenou intervenci do Iráku (ta se nakonec uskutečnila i bez souhlasu Rady bezpečnosti).
Autoritářské metody si prezident udržel dodnes. V pondělí soud vyměřil až tříměsíční tresty čtyřiadvaceti účastníkům demonstrace, která v metropoli Luandě požadovala demokracii, zásadní reformy a paradoxně taky rezignaci Dos Santose.
