Praha/Berlín - Těžkou hlavu z momentálně pozorovatelného rozmachu neonacistického hnutí a jeho rostoucí agresivity nemají jen úředníci, politici a experti v České republice, ale i jejich kolegové v sousedním Německu. Tam se přitom o podceňování tohoto fenoménu dá jen stěží mluvit.
Ze statistik zveřejněných tento týden spolkovým ministerstvem vnitra vyplývá, že meziročně došlo k nárůstu politicky motivované trestné činnosti o 11,4 procenta a lví podíl má na ní právě aktivita ultrapravicových extremistů.
O pět a půl procenta narostl i počet násilných trestných činů, které mají neonacisté na svědomí a vůbec poprvé od roku 2004 při nich někdo přišel o život. V jednom případě šlo o 55letého bezdomovce, ve druhém o dvacetiletého studenta umění, kterého skinheadi ukopali k smrti v nočním klubu, kde se strhla hádka právě kvůli politickým názorům.
Schäuble: Nebudeme jen mlčky přihlížet
Ministr vnitra Wolfgang Schäuble, který má s politicky motivovaným násilí osobní bolestivou zkušenost (od roku 1990, kdy byl postřelen na volebním mítinku, je na invalidním vozíku), nad čerstvými statistikami neskrýval znepokojení.
Jedním dechem sice slíbil, že vláda v Berlíně proti extremismu, rasismu a netoleranci vyrukuje s celou řadou opatření, připustil ale, že nynější hospodářská situace v Německu „mrazivě připomíná" dobu, kdy se před 80 lety dral nezadržitelně k moci Adolf Hitler.
Právě tyto podmínky - tedy pocity bezmoci a deziluze z ekonomického kolapsu, jemuž politická reprezentace zdánlivě neumí čelit, - podle tohoto politického matadora nahání další a další lidi do náruče extrémní pravice.
„Daří se jim díky tomu vábit mladé lidi mnohem víc, než toho dosud konvenční ultrapravicová scéna byla schopna," vysvětluje.
Xenofobie mladých Němců
Schäuble, který zasedá v koaliční vládě své stranické kolegyně Angely Merkelové od listopadu 2005 a poprvé vedl resort vnitra ještě za vlády Helmuta Kohla před dvaceti lety, nicméně nemohl být nově zveřejněnými statistikami zcela zaskočen.
Už v březnu totiž přišlo varování v podobě zveřejnění dva roky připravované, vládou objednané studie, jež zkoumala postoje mladých Němců ve věku kolem 15 let.
Vyplynulo z ní mimo jiné to, že každý sedmý německý teenager má „vysoce xenofobní názory" (souhlasili například s tezí, že většinu přistěhovalců tvoří zločinci) a každý čtvrtý „značně xenofobní". Nešlo přitom jen o latentní názory - řada mladých lidí se přiznala i k trestným činům, kterými jsou v Německu například i poslech neonacistické hudby nebo nošení nášivek s neonacistickými symboly.
„Že ta číslo budou vysoká, se vědělo," říkal tehdy Schäuble. „Jsem ale znechucen z toho, jak vysoká jsou."
Podle Bernda Wagnera, bývalého policisty, který spoluzakládal skupinu EXIT, jež pomáhá mladým lidem, kteří se rozhodli opustit neonacistickou scénu, je však na vině i státní moc.
„V naší společnosti neexistuje žádná síla, jež by tuto scéně dokázala vážně konfrontovat. Rozhodně to nejsou tajné služby, není to policie a nejsou to ani zhruba tři tisíce různých ,projektů', které finančně podporují regionální vlády," postěžoval si Wagner v rozhovoru pro německý týdeník Spiegel.
Ztráta víry v systém
Paradoxně se také neobává politického vzestupu krajně pravicové Národnědemokratické strany (NPD), jež má momentálně své zástupce v zemských sněmech v Sasku a Meklenbursku-Předním Pomořansku a brousí si zuby i na průnik do Landestagu v Durynsku, kde budou v srpnu místní volby. Obavy má naopak spíše z její marginalizace.
NPD dosud představovala jádro neonacistického hnutí v zemi - podle rozvědky celá čtvrtina z 31 tisíc německých neonacistů patří k NPD. Její neúspěch na federální úrovni - do Spolkového sněmu se v roce 2005 se ziskem 1,8 procenta hlasů nedostala - však spoustu přívrženců odrazuje.
„Mám dojem, že ti militantnější ztratili víru. Proto také ztrácejí zábrany v projevech svého násilí. To je velmi nebezpečný trend," domnívá se Wagner.
NPD má navíc vážné finanční problémy, které ohrožují její další existenci. Kvůli daňovým únikům dostala pokutu ve výši 2,2 milionu eur, již dost možná nebude schopna uhradit a mohla by být na základě toho rozpuštěna.
Pokus o zákaz? Raději ne
Prosadit zákaz NPD, která nepokrytě navazuje na tradice Hitlerovy NSDAP, se federální vláda snažila u Ústavního soudu už v roce 2003, spálila si ale prsty. Ukázalo se totiž, že několik členů vedení strany bylo ve skutečnosti agenty tajných služeb, jejichž svědectví tak soud nemohl akceptovat.
To straně paradoxně pomohlo k většímu úspěchu u voličů a politici od té doby nechtějí riskovat, dokud nebudou mít stoprocentní jistotu, že u soudu uspějí.
„Nemyslím si, že se v blízké budoucnosti dočkáme nového pokusu o prosazení zákazu NPD," vyjádřil svůj názor přední expert na ultrapravicovou scénu v zemi Hajo Funke z berlínské Svobodné univerzity.
„Neonacistická scéna uvnitř i mimo NPD ale posiluje. Nikoli jako voličská síla, ale ve svém vlivu na rasistické postoje a násilí ve společnosti. Existují místa, kam bych nikomu z exotickým vzhledem neradil chodit bez ochrany," dodal v rozhovoru pro Spiegel.
