V sobotu 2. září dorazil na nádraží v Bratislavě kufr s uříznutou ženskou hlavou a nohama. Druhý, pro změnu s trupem a rukama, zastavil ve stejný den v Košicích. Kriminalistům se podařilo zjistit, že obětí je prostitutka Otýlie Vranská, vraha však nikdy nedopadli. Na nejslavnější vraždu v dějinách Československa od té doby odkazovali badatelé i autoři uměleckých fikcí, na pachatele mohli kriminalisté ukázat teprve 90 let po činu.
"Na 80 procent jsme si jistí, že se na vraždě přímou a významnou měrou podílel rotmistr československé armády Josef Pěkný. Zároveň jsme přesvědčení, že přímou účastnicí, ne-li spolupachatelkou, byla Antonie Koklesová. Je otázkou, zda dobrovolně. Vraždili pod tíhou situace a v afektu," uvedl ve čtvrtek předposlední zářijový týden při přednášce pro kriminalisty a média ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš.
V jeho badatelském týmu pracuje například zkušený kriminalista Josef Lottes, který se podílel na vyšetřování kauzy spartakiádního vraha Jiřího Straky i na dopadení orlických vrahů. Spolu s ním jsou v týmu také dokumentarista a odborník na prvorepublikovou kriminální policii Miloš Vaněček či forenzní genetik Daniel Vaněk.
Mnohokrát prošli nejen policejní spis, ale i archivní dokumenty, staré noviny, odborné články, armádní záznamy a dokonce i společný hrob na pražských Olšanech při pátrání po ostatcích zavražděné ženy.
"Tajně jsme doufali, že jednoho dne bude mít Otylka označený hrob a pachatelé budou nalezeni," řekl Galaš. Připustil, že některé své teorie musel přehodnotit a opustit, ale svého cíle dosáhli.
Test DNA měl přinést průlom
Zásadní posun si badatelé slibovali od testu DNA vlasů, které byly nalezeny ve dvou kufrech u těla Otýlie Vranské. Vypátrali vnuka podezřelé Koklesové a požádali ho o pomoc. "Přišli jsme, zazvonili a řekli: 'Dobrý den, my pátráme po vrahovi Otýlie Vranské a myslíme si, že vaše babička ji zabila, mohl byste nám dát DNA?'" popsal situaci Galaš.
Na otázku, zda vypátrali i potomky Pěkného, který měl z prvního manželství syna a ze druhého dvojčata a dožil se 80 let, odmítl odpovědět.
Analýza mitochondriální DNA, kterou matky předávají svým potomkům a dále ji šíří jen ženy, však neukázala žádnou shodu s nalezenými vlasy.
Průlomem v případu byl nakonec objev původního pitevního protokolu profesora Františka Hájka, který zněl jinak než zpráva o pitvě pro policii. Zatímco v té lékař označil za příčinu smrti rány do hlavy, v pitevní zprávě jasně uvedl, že Vranská zemřela na vykrvácení ze sečné rány. "Byla podříznuta pachatelem stojícím za ní," vysvětluje Galaš. Za možný nástroj zpráva označila nejen sekáček na maso, ale i šavli. A tu rotmistr Pěkný zcela jistě měl.
Badatelé jsou přesvědčeni, že legionář Pěkný se zkušenostmi z bojů v první světové válce uměl podříznout hrdlo nepřítele. Patřilo to k výcviku. "Podřezali ji se zakloněnou hlavou, řez byl vedený doslova od ucha k uchu, dokonce jí částečně vyhřezl jazyk," popsal kriminalista.
Sedm bodných ran na hrudi kolem levého prsu, které nebyly smrtelné, mohla provést Koklesová. "Možná ji přinutil, aby si připadala jako spolupachatel," dovozuje šéf policejního muzea. Mohl to být také záměr, aby počet ran evokoval rituální vraždu a podezření padlo na židy.
Podle nových zjištění byla Vranská nejprve podřezána, pak následovaly sečné rány do hlavy, jejichž profil také odpovídá síle šavle, a teprve potom jí pachatelé zasadili bodné rány do hrudníku a tělo rozřezali.
Třetím zásadním bodem pro ukázání na Pěkného jako na vraha je motiv. Vranská se pochlubila sestře, že jí rotmistr slíbil manželství. A za nesplnění příslibu ho mohla žalovat. Navíc se živila prostitucí a za styky s ní mohl Pěkný přijít o místo.
Koklesovou a Pěkného podezírali kriminalisté už před 90 lety. Voják ovšem neodpovídal jejich představě o člověku s takovými anatomickými znalostmi, aby mohl rozřezat ženské tělo. Pochybení tehdejších kriminalistů badatelé přičítají nezkušenosti a také tristnímu vybavení. Výslechy podezřelých tehdy prováděli v miniaturních místnostech, kde neměli klid na práci.
První výslech Josefa Pěkného a Antonie Koklesové se v mnoha detailech lišil. A druhý den se Pěkný objevil na policii znovu a výpověď upravil tak, že se s Koklesovou shodoval. Domovní prohlídka u něj nikdy nebyla provedena, policisté neviděli důvod. Dva těžké kufry, které vážily každý přes 35 kilo, nemusel na nádraží poslat sám. Jako rotmistr mohl poslat dva vojáky, aby mu je odnesli do konkrétního vlaku. Tuto možnost však policie neprověřovala.
"Po 90 letech si nikdy nebudete jistí na sto procent," připouští badatel Radek Galaš. "Ale na základě celého řetězu nepřímých důkazů by tento případ skončil před trestním soudem," uzavírá.
Láska, žárlivost, nesplněný slib
Otýlie Vranská byla mladá dívka nevalné pověsti, která ze Slovenska přijela do Prahy za svou sestrou a zpočátku u ní bydlela v Římské ulici. V žádném zaměstnání nevydržela dlouho. Navazovala různé krátké známosti a za peníze poskytovala sexuální služby. "Na Václaváku ji měli za venkovskou husu, protože mnohdy poskytla službu a nic za to nechtěla," uvedl kriminalista Galaš. Ráda se bavila s vojáky a často se objevovala v podnicích, kam rádi chodili.
Poslední den svého života své bytné řekla, že má schůzku s rotmistrem, který jí slíbil sňatek. Potkala ho však v doprovodu jiné prostitutky, Antonie Koklesové.
Rozřezaná žena ve dvou kufrech
Dvaadvacetiletou Otýlii Vranskou ze slovenského Brezna nad Hronom vrah usmrtil dvěma údery do hlavy zřejmě sekáčkem na maso. Následně oběť rozčtvrtil a části těla poslal večer 1. září 1933 z Prahy dvěma kufry vlaky z Wilsonova a Masarykova nádraží.
Hnědý starší cestovní kufr ovázaný provazy objevil zaměstnanec drah druhý den v osobním vlaku v železniční stanici v Bratislavě. Uvnitř byla ženská hlava a dolní končetiny zabalené do ložního prádla s vyšitým písmenem "K". Druhý kufr s ženským trupem objevili téhož dne v jiném vlaku v Košicích.
Vrah dvěma řezy oddělil hlavu od trupu a pak do těla v oblasti levého prsu sedmkrát bodl. Kriminalisté pachatele nenašli.
Poslední zmapované kroky Vranské končí v noci z 31. srpna na 1. září v centru Prahy v různých nočních podnicích. S hezkým blonďákem tančila do půlnoci v kabaretu U politické mrtvoly, před jednou hodinou byla viděna u Šmelhausů v Melantrichově ulici, oblíbeném místě pražské galerky. Žádný další svědek ji poté neviděl. Do svého podnájmu jít nemohla, protože bytná, které dlužila, jí vyhrožovala, že jestli chce přijít zase po půlnoci, ať nechodí vůbec.
A tak šla zřejmě za Pěkným do jeho bytu v Nuslích. Badatelé ověřili, že tou dobou jely z Václavského náměstí dvě tramvaje, kterými se tam mohla dostat do 20 minut. Ověřili také, že tam mohla do hodiny dojít pěšky. Proto pracovali s verzí, že se s Pěkným a Koklesovou viděla nad ránem 1. září.
Badatelé nejprve pracovali s verzí, že vrahem byla právě Koklesová, která v záchvatu žárlivosti Vranskou udeřila do hlavy. Pěkný toho byl svědkem, a protože měl hodně co ztratit, potřeboval se zbavit mrtvoly. Jejich názor změnil nález původního pitevního protokolu. Vrahem je podle nich zcela jistě rotmistr Pěkný a Koklesová spolupachatelkou.
Nesplnilo se jim však přání, aby měla "Otylka" svůj hrob. Jako místo posledního odpočinku je v protokolech označen společný hrob na Olšanských hřbitovech, ale hřbitovní záznamy z roku 1933 se ztratily. Když při rekonstrukci před několika lety otevřeli 14 šachtových hrobů, kriminalistovi Galašovi prošlo rukama na dvě stě lebek. Hledal mezi nimi jedinou, která by měla stopy po sečném zranění. Žádná tam nebyla.
"Domnívám se, že pohřeb byl tajný, nebyla uložena na společném pohřebišti, ale na čtyřce do neoznačeného hrobu," vysvětluje ředitel policejního muzea. Stopy po Vranských nejsou ani ve slovenském Brezně. Jediný Otýliin bratr padl v bojích v létě 1944 během slovenského povstání, sestry se vdaly do Česka.
