Houston - V meteoritu z Marsu by se přece jen mohly vyskytovat stopy mikroskopického života, říkají vědci z Johnsonova kosmického střediska v Houstonu, které je součástí americké kosmické agentury NASA.
Je to nový obrat v jedné z velmi tajuplných kapitol hledání života ve vesmíru.
Kámen s dobrodružnou historií
Tahle kapitola se začala psát už v roce 1996, kdy skupina vědců, které vedl David McCay z NASA, zveřejnila v odborném časopise Science tvrzení, že v dvoukilogramovém meteoritu velikosti brambory nalezeném v Antarktidě našla stopy mikroskopického života.
Podle složení meteoritu se předpokládá, že pochází z Marsu, kde do něj před více než čtyřmi miliardami let pronikla voda a vnesla s sebou nepatrné jednobuněčné živé organismy. Před šestnácti miliony let však kámen z Marsu vyrvala zřejmě kometa nebo asteroid, nekonečně dlouho putoval vesmírem, až před třinácti tisíci lety spadl do Antarktidy.
Nadšení vědci dokazovali, že v prasklinách meteoritu jsou složité molekuly na bázi uhlíku a že uvnitř jsou mikroskopické struktury, které svým tvarem připomínají pozemské bakterie.
V dalších letech však postupně převládl střízlivější názor, že struktury uvnitř meteoritu jsou anorganického původu, takže nedokazují, že by na Marsu přinejmenším v minulosti existoval život, byť v jednoduché a velmi primitivní podobě. Tím se meteorit, s kódovým označením ALH 84001, začal stěhovat do učebnic historie jako slepá stopa.
Bylo tam chladněji
Jedním z argumentů odpůrců hypotézy o stopách života v meteoritu byl propočet, že uhlíkové molekuly v kamenu, který se později stal meteoritem, musely vznikat při teplotách kolem 650 stupních Celsia. A to je teplota, kterou žádný pozemský mikroorganismus nemůže přežít. Proto tedy, soudí vědci, tyto molekuly nebyly základem života.
Jenže nyní Paul Niles s kolegy z Houstonu tento předpoklad napadl v odborném periodiku Earth and Planetary Science Letters. Badatelé analyzovali další minerální depozity z meteoritu, tentokrát obsahující vápník a železo. A z nich vyvodili, že kámen na Marsu obklopovala voda, která bylo dostatečně chladná na to, aby případný mikroskopický život nezničila. "Tyhle minerály se vytvářely v prostředí, které bylo velmi pravděpodobně obyvatelné," řekl Niles pro časopis New Scientist.
Možnost, že meteorit přece jen obsahoval fosilní zbytky mikroskopického života z Marsu, se tak znovu otevírá - ale stále nepotvrzuje.
Jak častý je zázrak přírody?
Robotické sondy na Marsu přinesly dost důkazů, že tato planeta byla kdysi teplá a vlhká. Mohla tedy hostit život. Avšak asi před čtyřmi miliardami let se začala projevovat rozsáhlá sopečná činnost a vychrlená síra zamořila ovzduší i povrch planety. A k tomu Mars z nějakého důvodu ztratil atmosféru.
Pokud se tedy na planetě skutečně rozvíjel život, nezbylo z něj dodnes nic, nebo téměř nic. A my tedy stále nevíme, jak pravděpodobné je, že Země má či nemá monopol na tento zázrak přírody.
