Bradford - Vědci přišli na způsob, jak látku se silným protirakovinným účinkem doručit přímo do nádoru a umožnit tak mnohem účinnější a zejména "přesnější" chemoterapii.
Takto cílená léčba, téměř nezasahující zdravé buňky, by mohla minimalizovat nepříjemné vedlejší účinky chemoterapie, případně se jim dokonce úplně vyhnout.
Odvrácená strana chemoterapie
Většina v současnosti používaných chemoterapeutik totiž do určité míry zasahuje i zdravé, zejména rychle se obměňující buňky v těle - to se potom projevuje například vypadáváním vlasů, průjmy, zvracením, únavou, chudokrevností a mnoha dalšími potížemi.
Vědci z University of Bradford svoji metodu otestovali u myší na pěti různých typech rakovin - plic, prsu, tlustého střeva, sarkomu a prostaty. V jedné ze studií se dokonce polovina myší vyléčila hned po první dávce léčiva.
Přesné zacílení
Účinná látka je podána v neaktivním stavu. K tomu, aby začala účinkovat, je potřeba její zpracování - jakési "odšpuntování" - enzymem, který je vždy ve zvýšeném množství přítomen v okolí nádoru.
Aktivovaná látka potom ničí krevní zásobení nádoru, čímž ho v podstatě "vyhladoví k smrti". Vzhledem k tomu, že zdravá tkáň tento enzym téměř nevyrábí, zatímco rakovinná ano, a to ve velkém množství, je nepravděpodobné, že by látka měla na normální buňky nějaký negativní dopad.
"To, co jsme tu vytvořili, je účinná 'chytrá nálož', jež může být namířena přímo proti kterémukoliv pevnému nádoru a zničit ho, aniž by přitom nějak poškodila zdravou tkáň," říká profesor Laurence Patterson, ředitel Bradford's Institute for Cancer Therapeutics (ICT).
Rakovinný "krumpáč"
Onen spouštěcí enzym patří do skupiny takzvaných "matrixových metalloproteináz" (MMPs), což jsou bílkoviny, které štěpí hmotu mezi jednotlivými buňkami. Rostoucí nádor potřebuje mnoho prostoru - jak pro růst, tak pro vytvoření nových cév, které by ho živily.
Tento prostor však nejprve potřebuje nějak uvolnit a právě k tomu účelu používá tento enzym. Rostoucí nádor ho ve svém okolí obsahuje hodně, takže jakmile se k němu neaktivní látka dostane, rychle se promění v účinnou a začne likvidovat buňky v okolí.
Kolchicin účinný, ale toxický
Účinnou látku tvoří kolchicin, jehož zdrojem je rostlina zvaná ocún (Colchicum autumnale). Jako lék se začal více používat v antice, například proti dně nebo artritidě.
Po druhé světové válce se mu - i zásluhou profesora Šantavého - znovu dostalo pozornosti. Kolchicin blokuje spojování molekul tubulinu, který je součástí jakési "buněčné kostry". V důsledku toho se buňky nejsou schopné dělit a umírají - nejhůře jsou postiženy právě rychle se dělící buňky, zejména ty, u kterých dochází v důsledku rakoviny ke zhoubnému bujení.
Kolchicin je však poměrně toxický a může dokonce způsobit i smrt, což dlouho bránilo jeho většímu využití. Jeho přesné zacílení pouze do míst, kde je ho potřeba, však otevírá potenciální možnost, jak účinně zlikvidovat nádor a zdravé buňky přitom nechat na pokoji.
Výzkumný tým nyní se svým donorem Yorkshire Cancer Research řeší provedení posledních preklinických zkoušek, po nichž by měly konečně přijít i klinické zkoušky v nemocnici patřící St. James's University v Leedsu.
