Praha - Víte, že do lidského mozku je možné zavést elektrodu, která vysílá elektrické stimuly, a díky tomu prospívá nemocnému člověku? Anebo že česká krajina prodělala za uplynulé tisíciletí tři revoluce a možná se právě schyluje ke čtvrté?
Tohle - a mnoho jiného - se dozvěděli návštěvníci některých ze stovky přednášek připravených v řadě míst v rámci právě probíhajícího Týdne vědy a techniky.
Prospěšné impulsy do mozku
Docent Robert Jech z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity promítal při své přednášce v pražské Městské knihovně mimo jiné i obraz svého mozku, jak jej zaznamenala takzvaná funkční magnetická rezonance.
Při tomto měření má člověk hlavu v tunelu uvnitř měřicího přístroje. Zařízení tak určí, která část mozku pracuje při řešení odlišných úkolů.
"Tímto způsobem například zaměřujeme, kde přesně se v mozku pacienta nachází centrum, na které se chceme zaměřit při operaci," vysvětlil docent Jech. Hodí se to také při takzvané hluboké mozkové stimulaci.
Při ní se lékaři snaží potlačit projevy Parkinsonovy nemoci, tedy neovladatelný třes a poruchy hybnosti. Lékaři zavedou do určeného místa v pacientově mozku elektrodu. Drátkem skrytým pod kůží na hlavě a na krku ji spojí s přístrojem o velikosti krabičky zápalek, který všijí do těla pod klíční kost.
Slabé elektrické impulsy se pak z krabičky přenášejí do mozku a ruší projevy Parkinsonovy nemoci. Neboli: pacient se může zase hýbat tak, jak chce, a přestává se chvět.
Člověk mění krajinu
Z úplně jiného soudku byla přednáška Evy Semotanové z Historického ústavu Akademie věd v hlavní budově Akademie. Profesorka Semotanová shrnula, že české země v posledním tisíciletí ovlivnily tři krajinné revoluce, které změnily tvář přírody kolem nás.
První se uskutečnila ve 13. století. Začala se při ní rozvíjet města, včetně hornických, přívětivější klima umožnilo, aby se lidé usazovali ve vyšších nadmořských výškách.
Druhá revoluce se dá datovat do druhé poloviny 19. století. Města bořila své z minulosti zděděné obranné hradby, které svazovaly jejich rozvoj, a začala se rozpínat nebývalým způsobem - jak plochou, tak počtem obyvatel. Začal rozvoj průmyslové výroby, a tedy i stavba továren. A vzhled krajiny změnila železnice.
Za třetí revoluci pak profesorka Semotanová označila vývoj v druhé polovině 20. století. Rušení soukromě hospodařících zemědělců a slučování polí vedlo k rozsáhlé změně tvářnosti krajiny, včetně mizení stromořadí. Krajinu a životní prostředí dále ovlivnily povrchové doly, obrovský rozmach průmyslu, nově budovaná silniční a dálniční síť i velká vodní díla.
A co se děje nyní? Stanou se satelitní městečka, která rostou kolem "mateřských" měst, zárodkem nové krajinné revoluce? To se teprve uvidí.
