"Ten člověk se trochu stáhne, bude se ostýchat říct si o pomoc a tak trochu zůstane sám. A já si myslím, že nikdo z nás nechce být na jakékoliv obtíže sám. Máme nějak potřebu je sdílet s někým dalším a i to někdy může stačit," doplňuje Pšenicová.

Podle terapeutky je normální, pokud člověk zažívá strach a pocity úzkosti. "Je to reakce našeho mozku, která nám tak trochu říká, že máme být opatrní nebo že se máme něčemu bránit. Člověk by měl ale vyhledat odborníka, pokud potíže trvají dlouho, třeba měsíce a zasahují do každodennosti. Tím myslím to, když ten dotyčný nemůže vstát z postele, je pro něj těžké chodit do práce nebo do školy," upozorňuje.

Pusťte si tuto epizodu také jako podcast:

Pšenicová říká, že na základě své praxe pozoruje zvýšené úzkostné stavy u mladých lidí i kvůli tomu, že se dozvídají příliš mnoho informací. "Doba je pro ně náročná a zažívají věci, které starší generace třeba taky zažívaly, ale oni k nim mají větší přístup. Mají daleko více informací. Velkou roli hraje i to, že každý na nějakou situaci reaguje jinak. Pro někoho tlak ve škole nemusí být náročný, ale pro jiného je zásadní," vysvětluje.

"Taky s tím hodně souvisí to, s kým žijeme, kde žijeme, jak jsme podpořeni od svých blízkých, o koho se opíráme, kdo je naším vzorem, co v té společnosti posloucháme, co všechno má vliv na to, jak sami sebe vidíme," popisuje terapeutka. "Všichni považujeme vliv toho blízkého prostředí, to znamená rodiny, za zásadní na tom, jak se dítě vyvíjí, to myslím, že už se shodneme všichni," uzavírá.

Podívejte se na celý rozhovor v úvodu článku.