Málokde je hudební kritik Jiří Černý, který minulý týden zemřel ve věku 87 let, tak šťastný jako na dvou záběrech. Ten první viděla většina národa: pochází z 24. listopadu 1989, kdy v pražské Laterně magice oznamuje rezignaci komunistického vedení, jinými slovy že sametová revoluce se vydařila. Václav Havel objímá Alexandra Dubčeka, Jiří Černý se přidává a vítězoslavně jásá.
Jak se mu vyrůstalo v normalizaci a jak vzpomíná na školní jídelnu? "Pamatuju si, že jsme museli všechno dojídat a učitelky kontrolovaly, co jsme snědli, a co ne," popisuje šéfkuchař Jan Punčochář své dětství. Jaké bylo jeho nejméně oblíbené jídlo? Podívejte se na archivní pořad Aktuálně.cz Husákovy děti.
Na rozhovor přichází přesně a sedá si ke stolu v malém motolském výčepu. “Mají tady Rohozec, polotmavou jedenáctku, fakt stojí za to,” hlásí. Rockerské tričko a mikina s kapucí prozrazují příslušnost k undergroundu, šedé vousy a výrazné brýle zase k Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde jedenasedmdesátiletý Karel Haloun ještě donedávna učil.
Milan Kundera napsal poslední větu před deseti lety a rodnou zemi nenavštívil takřka čtvrt století. Přesto byl ještě uplynulou dekádu v českém veřejném prostoru nepřehlédnutelný.
Jan Glozar pracoval jako rekvizitář, hasič i jako fotograf pro českou verzi magazínu Playboy. V osmdesátých letech fotografoval v Praze lidi, které potkal a kteří vybočovali z tehdejší společnosti. Zapisoval si ke snímkům mikropříběhy vyprávějící o tom, kdo na fotce je nebo jak záběr vznikl. Nyní jsou tyto unikátní fotografie k vidění na výstavě v pražské Galerii Josefa Sudka.
Co potřebuje dobrý fotograf? Umět se soustředit a vědět, co nefotit, myslí si sedmasedmdesátiletý kronikář městské reality Jaroslav Beneš. Souborná výstava jeho děl nazvaná Ex urbi je do 15. října k vidění v pražském Domě fotografie. Připravila ji Galerie hlavního města Prahy.
"Bez svobody nelze žít," zní v prvním traileru z očekávaného filmu o bratrech Mašínech, který natočil jejich vzdálený příbuzný Tomáš Mašín. Ukázku z něj ve středu večer zveřejnila Česká televize, která jej označuje za "jeden z největších příběhů studené války".
Po přelíčení je seřadili ve sklepě soudní budovy v Klatovech. S odsouzeným se přišel "rozloučit" jeho vyšetřovatel, estébák Mareš. "Říká: 'Půjdeš na Jáchymov, tam chcípneš a vyroste na tobě mech!' Poděkoval jsem mu," vybavuje si politický vězeň František Wiendl prosinec 1950, kdy ho komunisté poslali na 18 let za mříže, neboť převedl 28 lidí přes státní hranici.
Stačil jediný den a úspory většiny Čechoslováků zmizely. Do poslední chvíle utajovaná měnová reforma, která vyvrcholila před 70 lety, měla za následek obrovské zchudnutí a zhoršení životní úrovně obyvatelstva. Naopak stát si plánovaně přilepšil - potlačil inflaci i rostoucí dluh a zbavil se přídělového systému. Fotografie s komentáři historika ukazují, jak to v roce 1953 v Československu vypadalo.
Přísný primář přichází na kontrolu oddělení. Mačká zvonek u lůžka pacienta. Lékařka s drobným zpožděním přibíhá z místnosti, odkud se nese hlahol. Nadřízený jí kvůli této nekázni přikáže rovnou si sbalit věci, nakonec se mu jí ale jako v hollywoodském filmu zželí. Akorát že scéna pochází z nového českého historického snímku, který se Amerikou inspiruje jen v tom nejhorším.
Zachraňoval životy ve španělské občanské válce, stál u zrodu Lidových milic a pak jako jediný z československých komunistů neschválil sovětskou okupaci. Nyní o klaďasovi pražského jara a záporákovi Vítězného února Františku Kriegelovi vznikl film Muž, který stál v cestě. Hlavní roli si zahrál Tomáš Töpfer, který se v rozhovoru vrací k vlastním zážitkům ze srpna 1968 i k natáčení v ukrajinské Buči.
Zdeně Mašínové bude letos devadesát let a prezident Petr Pavel jí chce udělit vyznamenání za to, že nikdy neuhnula z cesty dané rodinným odkazem. Dcera generála Josefa Mašína popraveného nacisty a sestra protikomunistických odbojářů Ctirada s Josefem mladším se ale k minulosti nerada vrací. Na rozhovor s Aktuálně.cz přistoupila proto, že chce svůj příběh předávat pro poučení mladším generacím.
Zdena Mašínová se jako dcera bojovníka proti nacismu Josefa Mašína a sestra protikomunistických odbojářů Ctirada a Josefa setkávala v životě s překážkami a pronásledováním. Po popravě otce, útěku bratrů na Západ a utýrání matky ztratila celou rodinu. Nyní slaví devadesáté narozeniny. Fotogalerie přináší pohled do života této nezlomné ženy.
V noci na sobotu zemřela ve věku 75 let publicistka, překladatelka a disidentka Petruška Šustrová. Informovaly o tom Lidové noviny, pro něž dlouhá léta psala sloupky. Šustrová byla jednou ze signatářek a později mluvčích Charty 77.
Boj agentů mezi socialistickým Východem a kapitalistickým Západem. Realita Prahy 60. let minulého století. Do souboje se svými protějšky se pustili i agenti československé kontrarozvědky. Připravili smělý plán, jak získat cenné dokumenty Severoatlantické aliance. Pomoci jim měla tajná chodba.
Na jaře 1989 ještě nikdo nevěděl, že se ve střední a východní Evropě blíží pád komunistického režimu, a Petr Levínský se spolu s kamarádem vydal na několik týdnů na Kubu. Jeho historické snímky zachycují dobovou omšelost ostrovního státu, který se měl brzy propadnout do ještě větší ekonomické krize. Už tehdy ale místní neměli mnoho možností, jak z chudoby uprchnout.
Na jaře roku 1989 se Petr Levínský spolu s kamarádem vydal na několik týdnů na Kubu. Hned po příletu zjistil, že mu letecká společnost ztratila kufr, a jediné, co mu zůstalo, byl jeho fotoaparát. Během své dovolené tak hlavně fotil a přivezl si jedinečné snímky, které ukazují karibský ostrov v době, kdy turistům sliboval krásu, ale místní si nemohli koupit ani banány a pomeranče.
Na jaře 1949 se skupina kolem Josefa Krysličky pokusila v Liberci uskutečnit útok na špičky KSČ. "Měla při májových oslavách provést pumový atentát na ústavní činitele, který měl být spáchán vložením pekelného stroje pod slavnostní tribunu. Dále pak měla provést destrukci na budově krajského sekretariátu KSČ a politické školy v Liberci," stojí v tehdejších vyšetřovacích spisech. Poplatných době.
V nejznámější knize Vladimira Sorokina vládne Rusku car. Jeho osobní hrdlořezové, barbaři zvaní opričníci, křižují Moskvu v červených mercedesech s psími hlavami nasazenými na náraznících. Dospělé mučí, vraždí a znásilňují, děti unášejí. V duchu dobyvatele Čingischána dí, že „největším potěšením je vítězit nad nepřáteli, drancovat jejich majetek a milovat jejich ženy“.
Rudé hvězdy byly v první polovině 50. letech minulého století v maďarské metropoli všudypřítomné. Visely na vládních budovách, zdobily parky a lidé je nosili v průvodech. Po povstání v roce 1956 ale začaly padat k zemi. Jedinečný pohled do Budapešti z dob stalinistické diktatury nabízí fotoarchiv Fortepan.
