Když děti zlobí, dám si špunty do uší. Je důležité je někdy zklamat, říká mentorka

Michaela Lišková Michaela Lišková
19. 12. 2024 12:59
"Úzkostní rodiče často vyhledávají každou příležitost se bičovat za to, co všechno dělají špatně," vysvětluje rodičovská mentorka a influencerka Kateřina Trávníček. Podle ní rodiče nemají být pro děti dostupné ve sto procentech času a je důležité dítě v přiměřené míře zklamávat.
Spotlight Generace - Kateřina Trávníček | Video: Michaela Lišková

"Doma je bezpečné prostředí pro to, aby si dítě osahalo, co to znamená, když nejsem k dispozici. Pokud nenaučíme děti, co je to zklamání, snižujeme tím jejich odolnost a držíme je v úzkostném emočním bezpečí. Pak jim nedáme možnost, aby se sami naučily zvládat své emoce a dokázaly čelit těžším situacím," říká rodičovská mentorka, která se v praxi často potkává právě s úzkostnými rodiči.

Pusťte si epizodu také jako podcast:

Podle ní mohou mít "příliš opečovávané děti" problémy i jako teenageři. "Nebudou si třeba tolik věřit, že něco zvládnou sami, a mohou být náchylnější k závislostem, protože jsou zvyklí, že někdo nebo něco zvenku se postará o jejich emoční stav. Mají pak třeba i problém navazovat vztahy s vrstevníky, protože když se potkají dvě takové děti nebo celá skupina, dynamika mezi nimi není úplně přátelská, protože tam není nikdo, kdo by byl ochoten druhého zklamat, a není tam ani připravenost zklamání snést," dodává Trávníček.

Nejvíce úzkostlivými rodiči jsou vzdělaní mileniálové. "Mají už spoustu informací, jak a co dělat, a jsou i jinak vedeni než třeba generace boomerů. Ti byli vedeni k té funkční výchově: obstarat dítě po stránce materiální a co se týče třeba bezpečí. Mileniálům už velmi záleží na nějakém emočním perfekcionismu, což je někdy hraniční, a dochází pak k bezhraniční výchově," popisuje influencerka.

Přístup, kdy jsou rodiče zaměřeni na své děti a věnují se jim na 150 %, se ale s generací Z začíná měnit. "Těmto lidem, co vstupují nyní do rodičovství, jde o mnohem větší rovnováhu mezi osobním růstem, prací a rodičovskou rolí. Mluví se v tom případě o autentickém rodičovství, kdy jim záleží, aby zůstali sami sebou, více než mileniálům, kteří mají tu tendenci se v té rodičovské roli občas utopit a udělat z ní zásadní součást své identity," uzavírá Trávníček.

Proč pomáhají špunty do uší ve zvládání negativních emocí a zabraňují výbuchům vzteku? Co mohou rodiče dělat, když se jim chce na děti začít křičet, jak poznat přicházející "ztrátu kontroly"? Proč se intenzivní rodičovství tolik netýká nízkopříjmových domácností a proč je podle rodičovské mentorky nadužívané slovo "trauma"? Dozvíte se ve videu v úvodu článku.

 
JH
Jozef Hajčipřed 2 měsíci

neuvěřitelné, čím vším se dá v naší postsocialistické džamahíriji živit

ZF
Zdenek Fialapřed 2 měsíci

Dát si špunt do uší je výbornej nápad. Sám bych bez nich neusnul. Ale zacpat si uši u dětí, které mám vychovávat znamená, v tom lepším případě, být hluchý ke všem jeho dotazům a v to horším vystavit se nebezpečí, že nebudu slyšet, když bude potřebovat pomoc. V prvním případě toho dítě moc nenaučím, ve druhém o ně můžu i klidně přijít.

Právě se děje

Další zprávy