Analýza - Sonda Phoenix dostala v minulých dnech další šanci pokračovat v činnosti na Marsu, dokud její sluneční panely budou schopny nasbírat dostatek energie.
Americká kosmická agentura NASA si její výsledky neustále pochvaluje; koneckonců, jak by jinak zdůvodnila, že ji tam za státní peníze poslala. Reálné hodnocení je však střízlivější.
Na misi se projevilo, že byla postavena na zastaralém konceptu nepohyblivé sondy. Ke všemu ještě přistála za pomoci brzdicích trysek, které pod ní sežehly půdu a zkomplikovaly analýzu později odebraných vzorků. Což se nyní ukazuje.
Podmínky pro primitivní život? Zatím nevíme
Co vlastně sonda opravdu zjistila? NASA slibovala, že její výsledky vyjasní, jestli na rudé planetě mohl někdy existovat život, alespoň ve své nejprimitivnější, mikroskopické podobě.
To se jí zatím nepodařilo.
Podle současných znalostí život potřebuje vodu v kapalném skupenství. Ta totiž nejlépe přenáší chemické látky dovnitř buněk živých organismů, umožňuje správnou funkci bílkovin v buňkách, dobře rozpouští živiny, ale nepoškozuje látky, které tvoří buněčné stěny.
Radostné reklamní zprávy
Přístroje sondy Phoenix ukázaly, že na Marsu skutečně je vodní led. Tiskové zprávy NASA to radostně oznamovaly a světová média přetiskovala.
Odborníci však udiveně krčili rameny. O přítomnosti vodního ledu totiž vědci dávno věděli.
Jeho existenci téměř s jistotou dokázaly infračervené analýzy už v roce 1950. A v roce 1963 se takto našly také stopy vodní páry v atmosféře. Později existenci ledu i páry potvrdily družice.
Kapalná voda stále neprokázána
Teď se led podařilo nabrat, rozpustit a vzniklou vodu vystavit analýzám. Z nich se však stejně nedá poznat, jestli kapalnou fází prošla už někdy v minulosti.
Na Marsu je nízký atmosférický tlak, takže led snadno sublimuje, neboli promění se v páru bez kapalného mezistupně. Nicméně nelze vyloučit, že tam může být i voda kapalná, která díky vysokému obsahu soli nezamrzne ani při průměrných marsovských teplotách kolem minus 20 stupňů Celsia.
Důkazy o existenci takovéto vody však Phoenix neposlal.
Technický úspěch
Každé úspěšné vyslání techniky na cizí planetu je samo o sobě fascinujícím dokladem lidských schopností. Za přistání sondy Phoenix na rudé planetě si tedy kosmická agentura NASA zaslouží uznání.
Některé problémy, které při práci sondy vznikly, se také dají pochopit.
Ukázalo se například, že odebrané půdní vzorky se lepily k sobě, takže bylo obtížné dostat je do miniaturních pecí k analýze (pece mají velikost propisovačky a jejich vnitřek šířku tuhy z tužky). Takovou soudržnost odebraných vzorků nikdo při přípravě mise nečekal.
Dnes by se dalo říci, že s tím přípravný tým počítat měl. Ale to už je hraní si na generály po bitvě.
Fénix z popela
Méně omluvitelný je však způsob přípravy mise.
V roce 1999 selhaly hned dvě sondy, které NASA vyslala na Mars. A tak odložila misi třetí, plánovanou na rok 2001. Připravená sonda i s přístroji zůstala uložena ve skladech.
Když se k ní kosmičtí badatelé vrátili, nahradili pár přístrojů, ale nezměnili celkovou koncepci, aby se vešli do limitovaného rozpočtu. Misi pojmenovali podle bájného ptáka Fénixe, který se rodil z popela. Dnes je zřejmé, že to byla chyba.
Už se nedalo poučit
Od ledna 2004 popojíždějí po povrchu Marsu dvě robotická vozítka Spirit a Opportunity. Na jejich dobré zkušenosti už konstruktéři sondy Phoenix nemohli reagovat a do výbavy dodat kolečka.
A tak sonda zůstává na místě, kam dosedla, a nemůže se hnout, i kdyby měla na dohled cokoli zajímavého.
Navíc přistávala na padácích a brzdily ji trysky. Rok před startem upozorňovali jiní vědci, že trysky sežehnou půdu a zkomplikují její výzkum. Jenže už nešlo nic změnit. Konstruktéři alespoň věřili, že díky robotickému ramenu schopnému vrtat až metr do hloubky a brát vzorky odtud, nebude případná kontaminace povrchu zbytky raketového paliva vadit.
A jak to dopadlo?
Objevený a zmizelý chloristan
Sonda nejdřív hlásila objevení stop po živinách, v nichž by mohly růst i pozemské rostliny. Velké množství oxidu uhličitého v atmosféře rudé planety by jim k tomu jen prospívalo. Jenže pak našla i stopu po iontech toxického chloristanu (česká média častěji používala anglický termín perchlorát).
Ten je součástí raketového paliva. Teď není jisté, jestli přistání s tryskovým motorem znehodnotilo odebrané vzorky, anebo jedovatá látka byla v marsovské půdě už předtím. Což vědcům pořádně komplikuje vyhodnocování výsledků analýz.
K tomu další rozbory už žádný chlór (z chloristanu) neprokázaly, takže není vůbec jisté, co že to sonda vlastně našla...
Snad ještě překvapí
Ve srovnání s vozítky Spirit a Opportunity, které po Marsu rejdí už pátý rok, Phoenix rozhodně není takovým úspěchem. Stejně jako pojízdné roboty, i on byl vyslán jen na tříměsíční misi (do srpna), která se od té doby protahuje.
Někdy v říjnu nebo listopadu pozemského času klesne Slunce na severní polokouli Marsu k obzoru tak, že nebude moci dodávat dost energie pro chod přístrojů. Následující krutou zimu zařízení zřejmě nevydrží. NASA sice uvádí, že sonda je naprogramována tak, aby se po zimě zase ozvala, pokud bude schopná, ale nikdo moc nevěří, že se to stane.
Pokud se tedy sonda příští rok přece jen ozve, velmi příjemně překvapí výdrží své techniky. Ale na tom, že nic až tak nového vlastně nezjistila, už asi nic nezmění.
